Listina ze dne 1.listopadu roku 1422, od knížete Sigmunda Korybuta, ve které páni čeští osvědčují markrabí Fridrichovi Braniborskému ochotnost svou, uzavříti příměří s celou stranou královou i s Karlšteinem, budeli jim zjednáno svobodné slyšení (o článcích učení svého). (prostředník byl Vilém Zajíc).

(F.Palacký - Archiv Český)

(W Žatci, 1 Nov. 1422. (Fridr. v. Bezold ex orig. Norinberk.))

A.)
Jasnému kniežeti a pánu, pana Fridrichowi markrabi Bramburskému a purkrabi Normberskému: my Konrad z božie milosti Pražského kostela arcibiskup a papežské stolice legat, Herušek z Kútuov, Hašek z Walšteina jinak z Ostroha, Jan z Kunstatu řečený Puška seděním na Kostomlatech, Wilém z Chlumu seděním na Košenberce a Hlas z Kamenice s jinými pány nynie w Žatci na rok ot jasného kniežete, kněze Sigmunda Litewského, královstwie Českého a markrabstsvie Morawského zpráwce, pána našeho wyslaní wzkazujem službu swú.
A tak jakož Twá Milost požádala skrze pana Wiléma Zajiece, aťbychom přijeli do Žatce pro obecné dobré tohoto Českého králowstvie, tu smy učinili a podali smy sě ke wšemu rownému, a do roka chtiece w prawé křesťanské příměří wstúpiti, a zwláště proto, aťbychom w tom příměří řádné slyšení jměli, neřádných kusów a neřádného narčenie sě zprawiti a wywesti mohli na očištěnie tohoto králowstwie Českého, a to wšecko učiniti, cožby bylo obecného dobrého. Prosímyť Twé Milosti, aby TMt ráčila to u paměti jmieti, že knězem Sigmundem JMtí ani jeho radú nic nesešlo. Dán w Žatci w středu po Wšech Swatých, anno ae. XXII ae.

B.)
Tak jakož Twá Milost po urozeném panu Wilémowi z Hazenburka na nás požádala, abychom příměří do letnic nynie příščích s WMtí, s zeměmi okolními a s těmi, kohožby w to příměří jmenowali, jměli, a w tom příměří abychom sobě rok položili k slyšenie swobodnému, mieníce, žeby nám to slyšenie chtěli swobodné a bez utiščeníe zjednati, w němžbychom swé sprawedlnosti mohli swobodně okázati: toho jsmy welmi od TMti wděčni, nebo smy toho dáwno žádali i ješče žádámy, by nám pán buoh to ráčil dáti a kto nám tu mohl zjednati, abychom swú prawdu písmem swatým mohli konečně okázati. Ale k takowému slyšenie to jisté příměří do letnic pro rozličné wěci byloby krátko. Protož žádámy, poněwadž TMti prawda. a sprawedlnost mila, a mordowé a záhuby w křesťanstwě nemily, aby to příměří od S. Martina, ježto nynie najprwé přijde, do roka bylo uloženo, abychom sě k tomu jistému slyšenie tiem lépe připrawili a je přede wšiem swětem prohlásili a sě k němu obeslali. Kteréžto příměří s zeměmi a osobami podepsanými chcmy jmieti, ač TMt móž sě jimi ujistiti, žeby nám práwě a řádně bylo zdržáno.
A o Karlšteinu, jakož TMt žádá, žebychom w někaké umluwy měli s nimi wstúpiti: tak jsmy naslyš, žeťby sě oni po TMti ani po kom po jiném chtěli smlúvati, než toliko sami žeby chtěli s námi, ačbychom my chtěli, smlúwu učiniti, a prawiece, žeby oni ten jistý hrad w swých měli škodách a nákladech. A wšak wždy pro lepšíe, a zwlášče pro to swobodné slyšenie, kteréhož smy dáwno žádali, a o Karlštein takto mieníme učiniti, ačby oni chtěli TMtí umluwu přijieti: aby ten jistý hrad středniemu člowěku sstúpen byl, a wšecky wěci, kteréž jsú na něm, počnúc od lidí až do najmenší wěci, aby bylo popsáno, aby těch nebylo ujalo ani přiwětšeno, ani hrad oprawowán, ani přiekopy a srubowé a jiné příprawy, kteréž smy my w tom obleženie tu dělali sobě ku pomoci a připrawowali, aby jím nebylo hýbáno. A kdyžby rok toho příměří wyšel, a pán buoh nedal nám w nic konečného a mírného uhoditi, aby sě jich tolikéž a týchž, kteříž jsú nynie tu w obleženie, a takéž zawřelo, a my na též miesta abychom byli swobodně připuščeni.
Tito jsú, s nimižby u příměřie málo wstúpeno býti:
Najprwé s TMtí, se wšemi korfersty, s kniežaty Baworskými, s markrabiemi Miešenskými, s kniežaty Rakúskými, s panem Sigmundem z Děčína, a panem Bergowem, s panem Michalcem a s jeho syny, s panem Hlawáčem Lipským i a jeho strýci, s panem Petrem z Děwína, s panem Pótú z Častolowic, s Kapléřem, s panem Henrichem z Elsterberka, s Nikolaem z Hassenšteina, s panem Koldicem, s Kowanským, s Kerunkem, s Wlaškem z Střekowa, s Heníčkem z Skály, s panem z Rozenberka, s landfridem Plzenským, s Šenkem z Zaidaw, s Maternú z Božiee (sic), s Hájkem z Zwiekowa, s panem Wilémem z Šumburka, s panem Ilburkem z Lokte, s panem Wentem z Egerberka, s Paldrú z Rotšteina, s Čúchem z Nawarova, s panem Janem Boskowcem z Brandýsa.

C.)
My Konrad z božie milosti Pražského kostela arcibiskup a papežské stolice legat, Herušek z Kútuow, Hašek z Walšteina jinak z Ostroha, Jan z Kunstatu řečený Puška seděním na Kostomlatech, Wilém z Chlumu seděním na Košmberce a Hlas z Kamenice, a jinými pány nynie w Žatci na rok od jasného kniežete, kněze Sigmunda Litewského, králowstvie Českého a markrabstwie Morawského zpráwce, pána našeho wyslaní, wzkazujem purkmistru, konšelóm a wšie obci w Mostu pozdravenie, s žádostí wšeho dobrého. A dáwámy wám wěděti, že smy (k žádosti) jasného kniežete pana Fridricha markrabi Bramburského a purkrabi Normberstkého skrze urozeného pana Wiléma Zajiece z Hazmburka přijeli do Žatce pro obecné dobré tohoto Českého králowstwie. To smy učinili a podali smy sě ke wšemu rownému, a chtiece w křesťanské přieměřie wstúpiti a zwláště do roka: proto najwiece, aťbychom w tom přieměřie řádné slyšení měli, neřádných kusuow a neřádného narčenie sě zprawiti a wywesti mohli na očiščenie tohoto králowstwie Českého, a to wšecko učiniti, cožby bylo obecného dobrého. Žádámeť a prosímež wás, abyšte to u paměti měli, že knězem Sigmundem JMtí ani jeho radú nic nesešlo.
Dán w Žatci, w středu po Wšech Swatých, anno domini millesimo quadringentesimo vigesimo secundo, kniežeti a pánu, panu Alexandrowi jinak Witoldowi, králi Českému wolenému a milostiwému, wedl, jednal a činil a ještě w budúcích časiech miení wěrně pracowati, činiti a jednati ústawně; w kterémžto poselstwí od božích a od našich nepřátel jsa jat, škody jest wzal nemalé. I nechtiece jeho tak hodné práce sobě málo wážiti, dali sme jemu, jeho dědicóm a budúcím, a mocí tohoto listu dáwáme s dobrým úmyslem, z powolenie i z přikázanie jasného kniežete a pána pana Sigmunda, kniežete Litewského, tehdy králowstwie Českého a Morawského markrabstwie zpráwce, tato zbožie odběhlá dole psaná: najprwé městečko Mnichowice se wšemi jeho požitky, poplatky, kteréž w něm jsú i s tiem se wším práwem a příslušenstwím, což k tomu městečku od staradáwna přísluší, jakož sú to městečko jich staří páni mnišie od sw. Prokopa měli a drželi. K tomu jemu swrchupsanému Wilémovi, jeho dědicóm i budúcím přidáwají sě tyto vsi: Zwanowice, Oplany, Komořice, Nučice, Prusce a Wežerce s plným panstwím a s plnú zwolí, tak jakož jest od jiných pánów těch wesnic od staradáwna to držáno, žádných wěcí, ani kterého práwa na tom městečku a na těch wesnicech swrchupsaných sobě tu nepoostawujíc ani wyměňujíc, než jej, jeho budúcé dědice toho wšeho zbožie swrchupsaného mocí tohoto listu pána a prawého dědice činíme po wšecky časy budúcí. Slibujíc dobrú naší wěrú, beze wšie zlé lsti, swrchupsanému panu Wilémowi, jeho dědicóm i budúcím, w to jisté naše dánie ižádnú mocí ani kterým bezprawím na to sáhnúti nebo kterak překážeti, než radějšie radní a pomocní býti, kdyžby jemu, dědicóm i budúcím w to jisté naše dáníe kto chtěl sáhnúti nebo kterak překážeti; dáwajíce jemu plnú moc, aby mohl s tiem se wším zbožím swrchupsaným učiniti nebo nechati, jakožby sě jemu, dědicóm a budúcím jeho líbilo a bylo toho potřebie. Přikazujíc wšem rychtářóm; konšelóm, obcem i rohotězóm městečka Mnichowic a wsí swrchupsaných, aby k swrchupsanému Wilémowi se wšemi poplatky od staradáwna obyčejnými ac. ac.




Nahoru