Bratři ze Šwamberka ve při své o hlavu strýce svého s králem Václavem přicházejí mocně na rozsudek rady královy dne 17.června roku 1414. (jmenován mezi sudími).

(F.Palacký - Archiv Český)

(W Praze, 1414, 17 Jun. (Orig. c. k. tajn. arch. we Wídni))

My Bohuslaw z Šwamberka, Hynek řečený Krušina z Šwamberka a Jan ze Šwamberka, wlastní bratřie, wyznáwáme zjewně tímto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čísti uslyšie, že sme my mocně, i se wšemi našimi, o wšechny wěci i nechuti, nic po sobě neostawujíce, a zwláštně o hlawu strýce našeho, někdy pana Jana z Šwamberka, i o wšechny listy, kteréž máme od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Wáclawa Římského i Českého krále, pána našeho milostiwého, i o wšechny pře, kteréž k JM nebo . . . máme, i se wšemi našimi, i také o wšechny pře, kteréž JM se wšemi swými k nám i k našim jmá, přišli i přichzujem (sic) mocí tohoto listu na jeho přísežnú radu, totiž dóstojného kněze Konrada arcibiskupa Pražského, urozené pány Čeňka z Wartenberka purkrabi Pražského, Herarta z Kunina města haupmana markrabstwie Morawského, Hynka Berku z Hohenšteina, Hynka Berku z Lipé řečeného Hlawáč, Oldřicha Zajiece z Hasemburka, Albrechta Koldice z Bieliny a Petra ze Swojšína mincmistra na Horách, pode ctí i pod wěrú, pořádem i práwem panským i rytieřským pod tú pří i pod ztracením wšeho našeho zbožie dědičného, kteréž máme nebo mieti budem, kromě hradu Krasikova:
cožkoliwěk swrchupsaná králowa rada mezi námi wyřkne a wypowie, že to wše slibujem dobrú naší wěrú, beze wšie zlé lsti, spolčnú rukú nerozdielnú zdržeti i dokonati, pod základem ztracení swrchupsaným. Paklibychom toho neučinili a jich wýpověd nezdrželi a skutečně nedokonali, jenž toho pán buoh nedaj, a to seznali dóstojný kněz Konrad arcibiskup Pražský a pan Čeněk z Wartenberka purkrabie Pražský swrchupsaný: tehdy sě známe, že sme základ swrchupsaný ztratili, totiž čest, wieru i swój panský rytieřský řád proti Král. Milosti i každému žiwému člowěku, a proti JM wšechno naše zbožie dědičné, které máme nebo mieti budem, kromě hradu Krasíkowa, a w to sě JM uwázati móže práwem nebo swú mocí beze wšie přiekazy, a proti tomu nemáme sobě hledati žádné pomoci ani slowem ani skutkem, ani kterú jinú pomocí sobě pomáhati, kterakbykoliwěk ta mohla wymyšlena býti; ani nám kto jmá toho pomocen býti, ani pomáhati proti tomuto našemu zápisu, práwem ani mocí, pod základem swrchupsaným. Pakliby kteří našich služebníków nebo služebník nechtěli na swrchupsané králowě radě dosti jmieti, toho i těch my slibujem prázdni býti a jich nefurdrowati, ani proti Králowě M chowati, než proti nim býti a na ně KM pomáhati beze lsti. K tomu na swědomie i k našie weliké prosbě urození pánowé, Herart z Kunina města, Hynek Berka z Hohenšteinu, Hynek Hlawáč z Lipé, Oldřich Zajiec z Hazemburka, Albrecht Koldic z Bieliny, Petr ze Swojšína mincmistr na Horách, Wilém z Wartenberka a Zwířetic, Jan z Risenberka, Herbort Kolowrat, Wilém z Risenberka, Wáclaw z Wartenberka i Zwířetic, Jindřich z Elsterberka sú swé pečeti k tomuto listu přiwěsili.
Jenž jest dán v Praze, léta od narozenie božieho tisíc čtyřista a čtrnádctého léta, tu neděli po sw. Wítu.