OKRESNÍ VÝBOR
ČESKÉHO SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKŮ V LITOMĚŘICÍCH
LUBOMÍR MRÁZEK
MĚSTO LIBOCHOVICE
V BOJI PROTI OKUPANTŮM
1939 - 1945
LITOMĚŘICE 1987
Památce popravených a umučených občanů našeho města, kteří v letech 1939 – 1945 položili své životy za svobodu naší vlasti věnuje autor
Úvod
Ve druhé světové válce střetly se s fašistickým Německem obrovské vojenské sily východu a západu včetně vojenských sil mnoha menších zemí. Bojovalo se na frontách tisíce kilometrů dlouhých, na rozlehlých hladinách moři i v obrovském vzdušném prostoru. Obrovské armády bojovaly v největším zápase světových lidských dějin o uhájení svobody, základních lidských práv i o existenci milionů lidi na Zemi vůbec. Obrovské množství lidských životů a nesmírné hodnoty materiální a kulturní musely být obětovány, aby byl zničen nejzrůdnější politický systém jaký lidská společnost pamatuje - německý fašismus. Bojovalo se nejen na frontách válčících armád, bojovalo se urputně i v týlu nepřítele, v okupovaných zemích. Téměř ve všech porobených zemích vznikal domácí odboj představovaný rozsáhlým hnutím odporu širokých vrstev lidu.
V této práci se chci zabývat odbojovým hnutím soustředěným do malého regionu v dolním Poohří - ve městě Libochovicích a jeho okolí. Toto malebné městečko v okresu litoměřickém bylo v průběhu druhé světové války postiženo těžkými represivními opatřeními německých bezpečnostních orgánů za prováděnou nebo připravovanou odbojovou činnost.
Město Libochovice s okolními obcemi, které dnes jsou integrovanými součástmi města, zaplatilo okupaci země životy více než 130 obyvatel. Na počet 3000 obyvatel /na počátku okupace/ je to obrovské množství obětí. Stateční občané ve městě a okolí hned od počátku okupace začali vytvářet početné ilegální organizace komunistické strany i silnou vojenskou ilegální organizaci Obranu národa.
K napsání této práce mě vedla především snaha podchytit pokud možno všechny důležité okamžiky a události libochovického odboje, zaznamenat jména účastník! tohoto heroického zápasu našich dějin i skutečnost, že odboj na Libochovicku nebyl od konce války nikdy důkladněji zpracován a dodnes nemá v historiografii našich novodobých dějin místo, které mu náleží.
Obdivuji odhodlání e odvahu všech těch, kteří za svobodu národe a jeho lepší zítřek bojovali e padli. Mám hlubokou úctu k nim i k těm, kteří se po letech strašného utrpení vrátili z nacistických koncentráků a věznic. Ti, co přežili, žili a žijí životem skromných pracovitých lidí, kteří nikdy nevynášeli své zásluhy, ale dávali všechny své síly pro vybudováni nové, sociálně spravedlivé a šťastné republiky Československé.
Pamětníci těch dob a činů umírají a fakta musí být zachycena pro paměť i výstrahu budoucím. Proto jsem se pokusil o této době o lidech v ní žijících snést známé i mnohé dosud neznámé doklady. Zdaleka si nečiním nárok na úplné zachyceni všech událostí a osob. Fundovaným historikům se tu nabízí ještě mnohé k prozkoumání a doplnění. Děkuji všem pamětníkům této velké doby, všem pozůstalým po obětech na Libochovicku za poskytnuté informace, sdělení a rady. Děkuji za nevšední ochotu a pomoc pracovníkům Vojenského historického archivu v Praze, Státního oblastního archivu v Praze, Okresního archivu Litoměřice, HDK OV ČSPB v Litoměřicích, ZO ČSPB v Libochovicích, všem kronikářům obcí, MěstNV v Libochovicích.
Lubomír M r á z e k
"..... vy, kteří přežijete tuto dobu, nezapomeňte) Nezapomeňte dobrých ani zlých. Sbírejte trpělivě svědectví o těch, kteří padli pro sebe i pro vás. Jednoho dne bude dnešek minulostí, bude se mluvit o veliké době a o bezejmenných hrdinech, kteří tvořili historii.
Chtěl bych, aby se vědělo, že nebylo bezejmenných hrdinů. Že byli lidé, kteří měli své jméno, svou tvář, své touhy a své naděje, a že proto bolest i nejposlednějšího z nich nebyla menší než bolest prvního, jehož jméno bude zachováno. Chtěl bych, aby vám všichni byli blízcí jako lidé vám známi, jako lidé rodní, jako vy sami."
Julius Fučík
REVOLUČNÍ TRADICE NA LIBOCHOVICKU
Město Libochovice leží uprostřed úrodného a malebného kraje na dolním toku Ohře nedaleko Litoměřic. Významnou krajinnou dominantou je hrad Házmburk s romantickým věncem kopců Českého středohoří a pozadí. Libochovice mají statut města od roku 1560. Ještě v první polovině minulého století byly poklidným venkovským městem a i když krásný zámek s parkem tu představoval staletou vládu cizí vrchnosti, přesto shodou okolností vyšly právě odtud první zdejší obrozenecké tendence. Básník František Turinský tu v celém dolním Poohří rozvinul širokou buditelskou činnost a s ohromnou radostí uvítal události revolučního roku 1848. A tak se stalo, že Libochovice, položené v podhůří poněmčeného Českého středohoří, představovaly jakousi výspu tradičně vlasteneckého Podřipska.
Až do roku 1912 bylo hlavni obživou obyvatelstva zemědělství. Na Herbersteinově statku pracovali zemědělští dělníci, úředníci správy panství, aparátu soudního okresu, obchodnici a rolnici o různé výměře půdy. Přechodné zaměstnání poskytoval i libochovický cukrovar, který byl v této řepařské oblasti postaven v roce 1867.
Nové seskupeni obyvatelstva začíná v době, kdy byla založena továrna na křišťálové sklo a sifonové lahve. S podnikateli Feiglem a Morávkem přichází z Trhové Kamenice do města 34 sklářů, jejichž počet se tu doplnil na 64. A tak s příchodem továrního dělnictva do Libochovic dochází nejen ke změně sociální struktury obyvatelstva, zvýšení jeho počtu, ale dochází též k aktivizaci dělnického hnutí na Libochovicku. Začíná intenzivní politický život a klidná hladina venkovského života ovládaná dosud klerikály a agrárníky se začíná povážlivě čeřit. Kronika města z let 1895 - 1937 nám o tom poskytuje dostatek záznamů.
V době první světové války, v niž Libochovice ztratily na obou stranách fronty řadu svých občanů, žilo ve městě 2 280 obyvatel a stálo 385 domů.
Další léta po strašné světové válce znamenala zostření sociálních rozporů v důsledku vládní politiky a hospodářských potíží. Ty dolehly těžce jak na průmyslové dělnictvo, tak i na drobné zemědělce v místě i okolí. Právě v Libochovicích probíhaly zápasy o zlepšeni sociálních podmínek dělníků a malorolníků velice výrazně a revolučně. V lednu a v květnu 1919 dochází k demonstracím zemědělských i sklářských dělníků proti válečným zbohatlíkům a keťasům i za zlepšení platových podmínek. Volby do obecního zastupitelstva dne 15.června 1919 byly ovlivněny výrazně sklárenskými dělníky a sociální demokraté v nich získali nejvíce hlasů /496/.
V té době vznikaly na Libochovicku silné odborové organizace zemědělského a lesního dělnictva. Proto v roce 1920 vstoupilo do prosincové generální stávky téměř všechno zdejší dělnictvo a měla zde největší ohlas na celém okrese. Dělnictvo sklárny ustavuje v podniku revoluční výbor a celá sklárna byla obsazena dělníky. V revolučním výboru pracoval i tehdejší starosta města František Horký spolu a Čeňkem Zemanem, Aloisem Jednorožcem, Václavem Rohanem a dalšími. Levice svolala do Libochovic tábor lidu a generální stávka se přenesla na dvory a statky v Chotěšově, Vrbičanech a jinde. Generální stávka v roce 1920 musela na Libochovicku být potlačena vojenskou silou s starosta města spolu se 17 občany byli převezeni ke krajskému soudu do Litoměřic.
O rok později, 23.září 1921, byla v Libochovicích založena komunistická strana. Po historickém V.sjezdu KSČ v roce 1929 přidávají se i komunisté v Libochovicích ke Gottwaldovu vedení. Na okresní konferenci komunistické strany v Libochovicích hovořil delegát ÚV KSČ Jan Šverma. V závěru konference byl zvolen nový okresní výbor strany a do jejího čela postaven sklářský dělník František Mašek, který byl rovněž předsedou založené skupiny "Proletářských bezvěrců". V roce 1932 založili libochovičtí dělníci proletářskou tělovýchovu, kterou vedl soudruh Karel Blažek.
Vzmáhající se teror v hitlerovském Německu po roce 1933 měl odezvu i v Libochovicích e okolí. Soudruzi Alois Mašek, František Svobodník, Karel Blažek, Josef Javůrek a Luděk Kočí píší dopis, v němž se okresní správní komise v Libochovicích žádá, aby povolila pobyt dvou emigrantů německé národnosti. Žádosti bylo tehdy vyhověno.
Demokraticky a levicově zaměřeni občané města Libochovic se dovedli postavit jednotně i na odpor proti pronikání českých fašistů na Libochovicku v roce 1935, kdy fašistický předák Nedoma z Roudnice vozil své úderky po vesnicích, agitoval a organizoval schůze fašistů. O nepodařené schůzi fašistů v Libochovicích. lze citovat zprávu podanou 15.května 1935 okresním hejtmanem "Vůdce fašistů na Roudnicku a první kandidát fašistické strany za župu lounskou, svolal na den 14.5.1935 o 20.hodině veřejnou voličskou schůzi do hotelu "U tří lip" v Libochovicích. Již hodinu před, začátkem schůze obsadili schůzovní místnost libochovičtí komunisté, sociální demokraté a národní socialisté.
V sále a přilehlých místnostech bylo asi 500 osob, z toho přibližně 30 fašistů. Komunisté vynutili si křikem a hlomozem zvolení svého předsednictva, takže schůzi předsedal komunista Albert Matěj z Libochovic. Řečnili postupně zástupci strany komunistické, sociálně demokratické a národně socialistické. Když chtěl promluvit svolavatel schůze, odhlasovali přítomní velkou většinou, že si jeho projev nepřejí a jakýkoliv projev mu znemožnili. Schůze odbývala se za velikého ruchu, hlomozu a napětí, k porušení veřejné bezpečnosti však nedošlo. Komunisté se po schůzi shromáždili před hotelem, kde živě diskutovali a později se rozešli do svých domovů."
Výsledek této schůze byl jasný. Fašistům bylo zřejmé, že v Libochovicích úspěch mít nebudou. Ze všech těchto uvedených událostí vyrůstaly pokrokové a revoluční tradice města pod Házmburkem.
OD MNICHOVA 1938 K 15.BŘEZNU 1939
Nebezpečí hrozící naší mladé republice z Německa se v dalších letech stále stupňovalo. Vojenské přepadeni naší země se dalo očekávat v nejbližší době. Odhodlání lidi bránit svoji zem bylo ohromné a obdivuhodné. Československá vláda dala příkaz k budováni obranných postaveni pevnostního typu z těžkých dělostřeleckých i menších pěchotních bunkrů na hranicích s Německem.
I v Libochovicích na pravém břehu řeky Ohře bylo budováno souvislé válečné obranné pásmo. Výstavbu těchto obranných zařízení na Ohři vedl major Ewald z Loun. Při první mobilizaci československé armády 21.května 1938 obsadil tato postavení hraničářský prapor, který v té době sídlil v Budyni.
Německé nebezpečí a provokace henleinovců sílily. Dne 14září 1938 dochází k povstání sudetských Němců v pohraničí a 23. záři ve 22,15 hodin je vyhlášena znovu mobilizace čs.armády. Celého národa se zmocnilo nepopsatelné nadšení. Budeme se bránit. V Libochovicích na břehu Ohře byly urychleně i za pomoci civilního obyvatelstva budovány spojovací zákopy mezi pevnůstkami. V obci Horka bylo zřízeno vojenské velitelství, které bylo později umístěno v Poplzích u Bradáčů čp: 56. Most přes řeku Ohři byl vojáky podminován a při vjezdu na most od libochovické strany byly připraveny 4 vozy naplněné kamením k zatarasení mostu. Všechny "řopíky" podle Ohře byly opět obsazeny vojskem. Vypuknutí války se očekávalo každou hodinu. Ve dne v noci se čekalo na boj.
A potom přišel 30. září 1938 - Mnichovská dohoda. Otřesná zrada bývalých spojenců Anglie e Francie, hanebná kapitulace naší vlády. Národ byl raněn tím nejstrašlivějším způsobem. Kronikáři obcí na Libochovicku ve svých zápisech shodně píší, že nelze slovy vypsat to, co se dělo v srdci každého dobrého Čecha. Rozsáhlé pohraniční oblasti nám byly bez boje uloupeny a do 10. října 1938 připojeny jako Sudetengau k Velkoněmecké říši.
Dohodnutá demarkační čára se hluboko zařízla do československého území a hranice našeho státu s Německem se přiblížila až na několik málo kilometrů k našemu městu. Lovosice a Litoměřice s početným českým obyvatelstvem připadly Německu.
Terezín zůstal český, ale nad Želeticemi již vlál hákový kříž. Od Litoměřic vedla hranice přes Německé Kopisty k Vrbičanům, dále pak k Želechovicům, Úpohlavům, Třebenicím a Třebívlicím. Těsně za hranicí zůstaly např. Čížkovice, Siřejovice a Dřemčice.
V obci Želechovice došlo 18. října 1938 krátce po 15. hodině k tragickému střetnutí mezi čs. hlídkami a Němci. Velitel čety pěšáků 3. praporu 151 pěšího pluku poručík Ladislav Martínek, donedávna učitel v Libochovicích, upozornil příslušníky SOS, že nacistická posádka opustila Želechovice, obec bezprostředně ležící za demarkační čarou. Na Martínkovo naléhání vstoupily raše stráže doplněné vojáky do Želechovic a spojily se se starostou Novotným. Češi tam bydlící se domnívali, že dočasný zábor jejich obce skončil a začali strhávat německé vlajky a výzdobu. Brzy na to však přijela auta s německými vojáky zpátky a došlo k přestřelce. Na místě boje zůstali ležet tři mrtví čeští policisté a jeden voják. Ostatním se podařilo stáhnout se zpět na české území. Ve stejné době byl za neznámých okolností v obci zavražděn starosta Novotný. Cena, zaplacená za tento hraniční incident, byla příliš vysoká. Do Libochovic a okolních obcí přichází z pohraničí veliké množství utečenců. Většinou přišli o všechno, celý svůj majetek měli v batohu a kufru. Do města přibylo 384 uprchlíků, z toho 186 mužů a 198 žen, takže počet obyvatel Libochovic přesáhl tři tisíce. Nastala částečná demobilizace naší armády, vojenské jednotky odešly z pohraničí do mírových posádek. 22.října odlétá do Anglie president československé republiky dr. Edvard Beneš. Z Libochovic odchází 23.10.1938 z Anenského mlýna v Poplzích rota čs. vojáků, kteří zde byli ubytováni. Těchto 160 mužů směřuje do Nymburku. 30. listopadu je zvolen nový československý president dr. Emil Hácha. Ostrahu hranic převzaly pohraniční četnické stanice a finanční stráž. Ne nadlouho. Tragédie zrady byla definitivně dovršena 15.března 1939.
Toho dne, v 5.10 hodin ráno telefonovalo presidium zemského úřadu okresnímu úřadu v Roudnici n. L., že v 6.00 hodin obsadí německé vojsko všemi směry naše území a bude odzbrojovat naši armádu. V Libochovicích se onu osudnou středu měl konat výroční trh - jarmark. Na náměstí stály připravené boudy pro kramáře. Od časných ranních hodin vál ostrý ledový vítr a padal mokrý sníh. Silnice byly pokryté blátem se sněhem, oblohou táhly těžké černé mraky jako předzvěst něčeho ukrutného a zlého. Od Třebenic se ráno v 6.30 valily k městu kolony německých bojových vozidel. Vpředu jela kolona motocyklistů s pistolemi a puškami v rukách. Zastavili na náměstí před radnicí a odzbrojili na místě škpt. Václava Voštu, velitele 2. roty hraničářského praporu, který měl své velitelství ve Mšeném lázních. Hordy fašistů vnikly pak do radniční budovy a odzbrojily vojenskou posádku i příslušníky policejní a četnické stanice. Vyhladovělí žoldáci se vrhali na obchody a uzeninami, potravinami a cukrárny. Celý den pak projížděly městem německé jednotky. Na radnici se usadilo německé polní četnictvo. Večer pak byla v Praze na Hradčanech vztyčena standarta Adolfa Hitlera, který se osobně přijel podívat na provedení své první vojenské akce. 16. března byl nad územím Čech a Moravy vyhlášen tzv. Protektorát Čechy a Morava. 20.března byla na libochovické radnici poprvé vyvěšena německá vlajka s hákovým křížem a byla vysílána výzva k odevzdání všech zbraní ukrytých v domácnostech. Německá posádka opustila Libochovice 30.března 1939.
Zdrcené obyvatelstvo se pomalu vzpamatovávalo z ohromení nad událostmi uplynulých dnů. Každému bylo jasné, že dobýt zpět ztracenou svobodu a státní samostatnost bude těžké. Budou vůbec stateční a odhodlaní lidé pro tento boj? Budou Libochovice a okolní obce stát stranou tohoto nerovného osvobozovacího zápasu?.V prvních dnech okupace se zatím usadila skepse a beznaděj v hlavách a srdcích smutkem vykořeněných občanů města. Čas šel neúprosně dál.
V průběhu 15. a 16.března 1939 se v těsném sledu za německou armádou rozmístily do předem plánovaných míst i oddíly nacistické bezpečnostní policie, gestapa a okamžitě zahájily činnost. V prvé řadě šlo o zajištění důležitých materiálů písemností ústředních vládních i policejních orgánů. Další úkol spočíval v zadržení všech německých emigrantů levicových i pravicových a přirozeně i židů. Celkem bylo v českých zemích zatčeno více než tisíc německých emigrantů.
Hlavní preventivní úder nacistických bezpečnostních složek měl název "Akce mříže" /Aktion Gitter/. Směřovala především proti českým komunistům a dalším organizátorům protifašistického hnutí u nás. Prováděla se podle dovezených seznamů předních představitelů komunistické strany i za pomoci seznamů zajištěných českým policejním orgánům. Na pražském policejním ředitelství byl připraven známý příkaz k okamžitému zajištění komunistických funkcionářů, který byl pak 16.března dopoledne předán prezídiem Zemského úřadu v Praze všem okresním úřadům a odtud pak četnickým stanicím. V rámci "Akce mříže" bylo jen v Čechách zajištěno 376 lidí, z toho 747 německých emigrantů. Zatčené osoby přejímalo gestapo k výslechům, které měly především za cíl zjistit co nejvíce údajů o činnosti KSČ a o její organizační struktuře. Valná většina komunistů byla v této zatýkací akci prozatím propuštěna / 3 251/, ale všichni zatčení vedoucí funkcionáři strany putovali přímo do koncentračních táborů v Německu. Na Moravě bylo zatčeno asi 2 000 osob. Celkem postihla "Akce mříže" asi 5 800 - 6 400 lidí, z nichž asi 1 500 gestapo rovnou odvleklo do koncentračních táborů. Všechny prozatím propuštěné si gestapo zapsalo do tvořící se kartotéky "A".
Na bývalém okrese roudnickém, kam patřily i Libochovice, bylo v akci Gitter zatčeno 43 osob. Prvním zatčeným byl František Zajíček z obce Lounky u Roudnice nad Labem. Už tehdy sehrál poprvé svou tragickou okupační úlohu Terezín, kde bylo uvězněno 18 osob, z toho 15 komunistů, 1 německý emigrant a dva židé. U okresního soudu v Roudnici bylo uvězněno 21 komunistů a 2 emigranti ze Sudet. Z historických pramenů vyplývá, že český policejní aparát - až na čestné výjimky – projevil v této zatýkací akci nebývalou horlivost. Tuto čestnou výjimku tvoří právě Libochovice. Ačkoliv komunistická strana měla právě na Libochovicku již před okupací silné pozice i zastoupení, a někteří členové KSČ v Libochovicích byli čelnými funkcionáři okresního výboru strany a FDTJ, nelze doložit jediný případ zatčení komunistů v akci Gitter v Libochovicích a okolí. Podle záznamní knihy o přijaté poště, telegramech a telefonogramech četnické stanice v Libochovicích byl 16.3.1939 přijat příkaz okresního úřadu v Roudnici nad Labem o provedení pátrání po komunistech a jejich zatčení. Podle této knihy bylo 18.března 1939 podáno četnickou stanicí v Libochovicích okresnímu úřadu v Roudnici n.L. hlášení o negativním výsledku pátrání a celá záležitost byla uložena ad acta. Šlo o zjevné sabotování akce Gitter ze strany libochovických četníků. Svědčí o tom i poválečná výpověď četnického praporčíka Antonína Krčila, který v té době zastupoval nepřítomného velitele Josefa Topiče.
Uvádí, že stanice v Libochovicích pátrání a zatýkání komunistů neprováděla. Pouze doporučila některým významnějším členům strany, aby prozatím nevyvíjeli žádnou činnost a neupozorňovali na sebe. Z okresního úřadu bylo Antonínu Krčilovi pohroženo sankcemi, jestliže nevykoná příkaz. Odpověděl, že za pořádek ve svém rajónu ručí. Jednání četnické stanice v Libochovicích potvrzuje i zápis v kronice obce Žabovřesky, tvořící dnes součást města Libochovic. Je v ní uvedeno, že ... "16.března 1939 byli odvezeni autem našimi četníky z Libochovic občané Karel Rýva, František Jelínek, Ferdinand Havlíček a Antonín Franc. Téhož dne byli však ze stanice v Libochovicích propuštěni domů s výstrahou, aby zanechali veškeré své politické činnosti."
První rozsáhlá akce německých a protektorátních bezpečnostních orgánů proti členům komunistické strany narazila v Libochovicích na nebývalý odpor, který byl možná ojedinělým v celých severních Čechách. Četnická stanice v Libochovicích si svůj statečný postoj z počátku protektorátu zachovala po celou dobu okupace. Samotný velitel stanice, strážmistr Josef Topič. byl spolu s místním strážníkem Josefem Rulfem později v roce 1942 popraven. O další statečné činnosti některých členů četnické stanice v Libochovicích bude pohovořeno na příslušných místech této práce. Tento postoj překvapil i samotné členy strany.
ILEGÁLNÍ ORGANIZACE KSČ V LIBOCHOVICÍCH
Komunistická strana Československa byla jedinou politickou stranou, která rozhodně odmítla mnichovský diktát a již na podzim roku 1938 přešla jako celek do ilegality. Vedla pak rozhodný boj proti okupantům. K tomuto zápasu se organizace ilegální KSČ začaly připravovat již na tajné schůzi vedoucích okresních funkcionář, strany, která se konala 2.prosince 1938 ve Slaném. Bylo to ještě před oficiálním zákazem její činnosti vládou tzv. 2.republiky z 27.prosince 1938. Činnost komunistické strany na roudnickém okrese podařilo se převést do ilegality bez potíží.
Po akci Gitter, která jak bylo již uvedeno postihla na okrese asi 50 osob, zaměřila se činnost komunistů na vydávání protinacistických letáků a později na vlastní rozšiřování ilegálního Rudého práva, které bylo na Roudnicko přiváženo z Prahy. V letech 1939 - 1940 pracovaly četné organizace samostatně, neměly vzájemné spojení ani centrální vedení. Činnost vyvíjely podle místních podmínek a jejich zapojení bylo pouze na nižší složky ilegálního hnutí v Praze a zčásti na ilegální vedení II., t.j. kladenského kraje.
Na jaře roku 1940 byl ustaven ilegální osmičlenný okresní výbor komunistické strany v čele s Jaroslavem Hodkem z Roudnice nad Labem. V dalších dvou letech se pak rozvinula dosti široká ilegální práce zaměřená především na průmyslové závody v Roudnici a v Libochovicích. Od září 1940 měl okresní výbor spojení s I.ilegálním ÚV KSČ prostřednictvím spojky na Lovosicku. Přejímání a rozdělování ilegálního Rudého práva do okresní sítě měl na starosti soudruh Jaroslav Hodek.
Komunisté v Libochovicích, rodišti dr. Václava Vacka zakládajícího člena KSČ a později prvního revolučního primátora hlavního města Prahy, se od prvních dnů nacistické okupace našich zemí zapojili do protifašistického odboje. Začali pomáhat plnit důležitý úkol - vybudovat ilegální organizaci strany.
V akci Gitter nebyl postižen nikdo z členů libochovické organizace, žádný člen nemusel od počátku okupace žít v naprosté ilegalitě, v jiných bytech a pod. Všichni pracovali v Libochovicích nebo v blízkém okolí. Převážnou většinu tvořili dělníci z místní sklárny. Již v dubnu 1939 se ve městě ustavila,ilegální organizace KSČ v čele s Františkem Maškem, sklářem libochovické sklárny. Tato organizace začala rozvíjet základní činnost.
Byly vytvořeny tříčlenné skupiny, které měly předávat spolehlivým soudruhům získané informace a to jak osobně tak i rozšiřováním letáků a ilegálního Rudého práva tištěných v Praze. Byly rovněž sbírány peníze ve prospěch rodin, jejichž živitelé již byli ve věznicích gestapa. Tato práce probíhala úspěšně a hlavně zůstávala zpočátku dobře utajena.
Místní ilegální organizace navazovala spojení s organizacemi v blízkém okolí, např. v Brozanech a Bohušovicích. Bylo rovněž vytvořeno spojení do Roudnice n.L. a do Loun, kde se centrem protifašistického odboje staly dílny ČMD /nyní dílny ČSD Jana Švermy/. Zde nezávisle na sobě vyvíjely ilegální protifašistickou činnost dvě skupiny odboje komunistického a skupina Obrany národa. Obě skupiny komunistické strany v Lounech byly součástí organizační sítě stranického kraje Kladno, podobně jako ilegální skupina KSČ v Libochovicích.
V letních měsících roku 1941 se podařilo kladenskému gestapu toto centrum odboje v Lounech odhalit a provedlo první zatčení několika členů skupiny. Z výpovědi gestapáka Oskara Felkla z kladenské služebny u MLS v Praze 1946 vyplývá, že během vyšetřování ilegální organizace KSČ v Lounech vyšlo také najevo, že existuje podobná organizace strany v Libochovicích a že jejím vedoucím je jistý František Mašek, sklář libochovické sklárny. V lounských dílnách byl mezi zatčenými i Antonín Maleček z Lenešic, který byl spojkou lounské ilegální KSČ. Byl zatčen Felklem a Schänzlem z kladenského gestapa, kteří ho vyslýchali pro podezření, že ukrývá u sebe rozmnožovací přístroj. Antonín Maleček při krutém výslechu uvedl, že tento přístroj je ukryt u jeho bratra Václava v Dubanech u Libochovic. Záhy po tomto zjištění byl Václav Maleček v Dubanech 1.8.1941 zatčen jako vlastník rozmnožovacího přístroje. Felklem byl 2.srpna 1941 zatčen přímo ve sklárně František Mašek. Při jeho zadržení byl hlídán v kanceláři ředitele sklárny Karla Šukala četnickým praporčíkem Antonínem Krčilem. Po odchodu Oskara Felkla znovu do huti, vstoupil do kanceláře úředník Hynek Rezek a žádal četníka, aby dovolil zatčenému Maškovi dát mu klíč od bytu, aby mohl odstranit různé závadné věci v bytě Františka Maška. Rezek pak rychle vše provedl a vrátil klíče. O něco později provedl Felkl prohlídku bytu Františka Maška a odvezl ho na gestapo do Kladna. Celý případ zatýkání vedoucího ilegální organizace KSČ v Libochovicích znovu svědčí ve prospěch libochovické četnické stanice a ukazuje, jak v nižších složkách odboje jednotliví členové navzájem spolupracovali a pomáhali si, neboť úředník Hynek Rezek, který nebojácně provedl odklizení závadných dokumentů z Maškova bytu, byl již v té době členem ilegální vojenské organizace Obrana národa v Libochovicích. Zároveň tímto činem se předešlo k hromadnému zatýkání již v srpnu 1941. Několik tvrdých zostřených výslechů s Františkem Maškem vedl samotný velitel kladenského gestapa Harald Wiesmann a Quido Skalak. Další výslechy prováděl Oskar Felkl a při nich pravděpodobně ztýraný Mašek uvedl některá jména dalších členů ilegální organizace KSČ v Libochovicích. 28.listopadu 1941 byl zatčen František Neumayer pro šíření ilegálních tiskovin na Libochovicku. Následující den se stal osudným pro dva libochovické občany, železničáře, pracující v lounských železničních dílnách. Kladenští gestapáci provedli 29.listopadu 1941 v dílnách ČMD nebývalou razii. Zaměstnanci III. oddělení dílen byli gestapáky vyhnání na dvůr, tam postaveni do trojstupů a každý desátý musel vystoupit z řady a byl odvezen do Kladna. Akce gestapa byla odvetou za peněžitou sbírku železničářů ve prospěch rodin po zatčených spolupracovnících. Mezi vybraná rukojmí se dostali i Josef Krejsa a Karel Krahulík z Libochovic. Oba později zahynu li v koncentračním táboře. V doupěti gestapa na Kladně se mezitím připravovalo rozbití komunistické ilegální činnosti na Libochovicku. Na příkaz Haralda Wiesmanna začali gestapáci Oskar Felkl a Walter Forster provádět postupná zatčení komunistů v Libochovicích a okolí. Počátkem roku 1942 se kladenské gestapo do Libochovic doslova nastěhovalo. Svědčí o tom neúplný přehled zatýkaných osob ilegální organizace KSČ.
19.ledna 1942 byli zatčení Karel Rýva, František Jelínek
29.ledna 1942 byli zatčeni Václav Malý, František Tajč, Karel Krejcárek, Stanislav Bolech, Alois Kubíček
31.ledna 1942 zatčen funkcionář Antonín Řeháček
4.února 1942 byl zatčen Jaroslav Černý
12.-13.února 1942 byli zatčeni František Mašek /obch.uhlím/, Josef Volák, Jan Pokorný. Antonín Tlatla
19.února 1942 byli zatčeni Karel Bařtipán, Rudolf Mottl, Richard Hlous
20.února 1942 byl zatčen Oldřich Svoboda
22.února 1942 byl zatčen Antonín Grič
24.února 1942 byli zatčeni Karel Blažek, v únoru též Václav Krečman, Josef Pekař
27.února 1942 byl zatčen Oldřich Kalaš
l.března 1942 byl zatčen Václav Vyšata - funkcionář II. KSČ
Na přelomu roku 1941-1942 se v libochovické sklárně ustavila nová ilegální organizace komunistické strany, kterou vedl Václav Vyšata z Evaně. V jeho domě se konaly důležité ilegální schůzky, docházeli sem i někteří pracovníci z Kladna. Velice agilním členem byl i žid Otto Katz z Libochovic, který dojížděl pro ilegální Rudé právo do Prahy a měl důležité kontakty zejména na Kralupsko. Po zatčení Antonína Řeháčka a žida Otty Katze očekával zatčení i Václav Vyšata. Došlo k němu v časných ranních hodinách 1.března 1942 a provedli ho Oskar Felkl s Walterem Forsterem a dalším neznámým členem gestapa Kladno. Došlo zřejmě opět k vyzrazení skupiny, v níž byl i Otto Katz. Ten pravděpodobně v důsledku krutých výslechů /byl židem a komunistou/ vypovídal, což vedlo k zatýkání komunistů nejen na Libochovicku, ale zejména na Kralupsku. Zjišťovat podrobnosti je dnes velice obtížné pro naprostý nedostatek svědků. Václav Vyšata byl v kladenské mučírně podroben zostřeným výslechům, jak úředně označovali gestapáci brutální a nelidské týrání zatčených. Za týden, 8.března 1942, byl zatčen i jeho bratr Jiří Vyšata, dále pak Karel Grunt, Alois Semík, Josef Trunec st., Emil Vondráček a Antonín Drobný.
19.března 1942 byli zatčeni Jan Klimeš, Čestmír Ettl, Antonín Řach, Miloslav Vlček
20.března 1942 byl zatčen Josef Trunec ml.
13.března 1942 byli zatčeni Jan Pokorný, František Keltner, Vilém Horecký, František Čech
23.března 1942 byli zatčeni Bohuslav Bláha, Josef Chmel
24.března 1942 byli zatčeni Oldřich Nykl, Ladislav Král, Bohumil Víšek, Josef Vágner a Zdeněk Brůna
Dále byli zatčeni Jan Rownyánek, Karel Moule, Josef Dočkal, Karel Vít, Dominik Filip, Juraj Handza, Josef Jandák, Václav Racek, Ferdinand Smetana, Antonín Němec.
V květnu 1942 byli zatčeni Jan Cífka, Vladimír Šlégr, Kupera, Anežka Řeháčková.
Do konce března 1942 bylo zatčeno více než 60 členů ilegální KSČ v Libochovicích a okolí. Řada dalších pak byla zatčena 31.dubna 1942 v souvislosti s likvidací druhé odbojové skupiny - Obrany národa. v této skupině bylo i několik členů ilegální komunisti 5 strany a pět z nich bylo s ostatními členy Obrany národa popraveno 1.července 1942 v Praze-Kobylisích.
Lze předpokládat, že koncem února 1942, kdy byli zatčeni již i činitelé Obrany národa, vědělo kladenské gestapo o existenci této silné odbojové skupiny v Libochovicích a připravovalo proti ní úder. S tím jistě souvisela četná zatčení komunistů z libochovické ilegální skupiny. Gestapo snad chtělo nejprve dokončit v Libochovicích své protikomunistické tažení.
Většina členů ilegální libochovické komunistické strany byla stíhána gestapem za rozšiřování protinacistických ilegálních tiskovin, letáků a Rudého práva. Někteří z nich začali u sebe shromažďovat a ukrývat zbraně a zjevně se tak připravovali na pozdější ozbrojené střetnutí s nacisty. Mezi komunisty zatčenými 24.března 1942 byl i pětadvacetiletý dělník Zdeněk Brůra, který u sebe ukrýval dvě pistole a několik ručních granátů. Dne 11.dubna 1942, při hromadné zatýkací akci v Libochovicích, při jelo několik kladenských gestapáků do Libochovic s přesným nákresem zahrádky a označením místa, kde Brůna třaskavinu zakopal. Podle prohlášení Oskara Felkla u MLS v Praze byly třaskaviny skutečně nalezeny a odvezeny do Kladna.
Mezi prvními odsouzenci na smrt ve druhém stanném právu v roce 1942 byli právě libochovičtí komunisté. Rozsudkem stanného soudu v Praze byli 31.května 1942 popraveni zastřelením v kasárnách SS v Praze-Ruzyni: František Mašek, Václav Vyšata, Oldřich Kalaš a Zdeněk Brůna. Jmění odsouzených bylo zabaveno.
Ilegální organizace komunistické strany v Libochovicích zaplatila svoji protifašistickou činnost v okupaci 37 Popravenými nebo v koncentračních táborech umučenými soudruhy. Útrapy koncentráků přežilo 22 členů. Mnozí z nich se vrátili s natolik podlomeným zdravím, že brzy po osvobození zemřeli. 37 umučených nebo popravených z 60-65 zatčených, to je strašlivá bilance působení německých represivních orgánů na ilegální KSČ v Libochovicích. Málokterá ilegální organizace strany v bývalém Protektorátu byla takto poničena. Pravidla konspirace byla poměrně dobře dodržována, ale především brutalita vyšetřujících gestapáků služebny Kladno a také hanebná činnost konfidentů i místních udavačů vykonaly své.
Celkový přehled obětí z řad ilegální organizace KSČ v Libochovicích v letech 1939-1945 i seznam osob, které přežily strádání věznic a koncentráků. je uveden v příloze.
ODBOJOVÉ HNUTÍ „OBRANA NÁRODA"
V LIBOCHOVICÍCH
Celé české hnutí odporu se v prvních letech války krystalizovalo kolem dvou center: první byla ilegální komunistická strana, jejíž vedení vyslalo řadu čelných funkcionářů do ilegality v SSSR /moskevské vedení/, druhým pak bylo hnutí, které se orientovalo k bývalému presidentovi Benešovi. Komunisté i president Beneš se ucházeli o podporu a sympatie československé veřejnosti od letních měsíců 1939. Beneš, ačkoliv měl za sebou Mnichov, doporučoval důvěru k západním mocnostem, které krátce před tím Československo zklamaly a staly se dokonce po určitou dobu předmětem značné nenávisti.
Komunisté měli naopak za sebou nekompromisní boj na obranu republiky a doporučovali důvěru v Sovětský svaz. Beneš v této soutěži neměl velké naděje na úspěch, ale částečně těžil ze vzniklé složité situace na mezinárodním poli. Sovětský svaz uzavřel v srpnu 1939 s Německem pakt o neútočení na dobu 10 let. Západní mocnosti, Anglie s Francií, vstoupily naopak s Německem do válečného stavu. Polsko bylo již 1.září 1939 bez vyhlášení válečného stavu přepadeno německým wehrmachtem. Vzniklá situace dávala naději na vojenskou porážku fašismu.
Za této politické situace vzniklo právě druhé centrum odboje, které pak počátkem roku 1940 přijalo název Ústřední vedení odboje domácího /ÚVOD/. Sdružovalo řadu ilegálních nekomunistických organizací. Masovou organizaci na půdě ÚVODu vybudovali důstojníci zrušené československé armády. Brzy po 15.březnu 1939 ustavili důstojníci bývalého generálního štábu rozsáhlou podzemní vojenskou organizaci, kterou nazvali Obrana národa /ON/. Generálové Josef Bílý, Sergej Ingr, Hugo Vojta, Bedřich Homola i Alois Eliáš se snažili dát tomuto hnutí pevný organizační rámec a vytvořit z něho tajnou podzemní armádu. To se do léta 1939 podařilo. Vznikla jako samostatná odbojová složka, která měla za úkol přípravu vojenského vystoupení proti okupantům na konci očekávané války mocností s Německem a v této době byla nesporně vedle KSČ největší podzemní organizací. Měla i velké ambice na celkové politické vedení domácího odboje. Mohla se opřít o významné vojenské osobnosti, byla početně neobyčejně silná, připravovala povstání, mela určitou koncepci a poměrně dost zbraní. Členskou základnu Obrany národa tvořili především bývalí důstojníci a vojáci československé armády, ale byli do ní zapojováni též členové Sokola, zaměstnanci železnic, pošt a komunikací. V čele první garnitury stáli generálové Bílý, Ingr, Vojcechovský a plukovník Kudláček /náč.štábu/. Tomuto velitelství podléhala zemská vojenská velitelství /ZVV/. Zemské vojenské velitelství Čechy mělo v čele generála Hugo Vojtu, ZVV Morava generála Bohuslava Všetičku, velitelem Prahy byl generál Bedřich Homola. Později nahradil gen.Vojtu plk.Kohoutek a náčelníkem štábu pro ZVV Čechy se stal pplk.gen.štábu Jan Reš /generál in memoriam/.
Další stupně představovala velitelství krajská a okresní. Země představovaly armády, kraje divize a okresy pluky. V jednotlivých místech pak měly podle velikosti vznikat prapory nebo roty. K velmi důležité činnosti Obrany národa v první etapě patřilo získávání a ukrytí zbraní, střeliva a trhavin potřebných pro odboj. Byly zajišťovány osobní zbraně bývalých aktivních důstojníků, zbraně lovecké a v místech posádek byly získány i kulomety a trhaviny. Obrana národa na Moravě organizovala přechody významných vojenských činitelů a letců do zahraničí. Velice důležitou činností Obrany národa bylo šíření ilegálních tiskovin v Praze i na venkově. Kolportáž vojenských ilegálních tiskovin měl na starosti pplk. Jan Reš.
Tak veliká organizace ovšem byla poměrně snadno zranitelná. Nejprve pronikla služebna gestapa pomocí konfidenta v listopadu 1939 v Brně do zemského vedení CN na Moravě /Všetička, Gardavský, Jelínek/ a v prosinci pak byl proveden rozhodující zásah v Praze, kterým byla prakticky rozbita všechna vyšší velitelství Obrany národa, zvláště ústřední a zemská, počátkem roku 1940 pak i velení krajská a některá okresní. Zatčen byl např. generál Hugo Vojta a generál Kravák. Generálové Bílý, Homola, pplk. Balabán a pplk. Mašín museli zmizet do ilegality, náčelník štábu ON plk. Kudláček odešel do zahraničí. V prosinci 1939 byla vlastně pozatýkána většina členu první vedoucí garnitury Obrany národa.
Gestapo proniká počátkem roku 1940 do okresních organizací. ale v Praze vzniká kolem gen. Homoly nové velitelství. Podařilo se poněkud obnovit a zpevnit přetrhané sítě. V Čechách v té době existovalo asi 100 rámcových praporů a na Moravě 60.
Gestapo zvýšilo svoji aktivitu a začalo využívat konfidentů /Šmíd, Ryšánek, Jizera, Paprskář/. Někteří byli z řad bývalých důstojníků. V Roudnici a v Lounech napáchali dosti zla konfidenti Alois Hubert a Miloš Kraus. Na Moravě byla v tomto směru situace přímo zoufalá. Po porážce Francie prodělávala Obrana národa období těžké deprese. Dál však fungovala zejména kolportáž ilegálního časopisu "V boj!". Největších úspěchů dosáhla Obrana národa na úseku zpravodajském a špionážním /spojení se sovětským konzulátem - Leonid Mochov, spojení s Faulem Thümelem a pod./. Nemohu v této regionální práci uvádět další rozsáhlou činnost ON. Zvláště po přepadení Sovětského svazu vojáci uvítali účast SSSR ve válce s Německem. Dochází k jednání o spolupráci mezi ON a ilegálním ÚV KSČ.
Vzestup odbojové činnosti vyděsil německou správu natolik, že v jejím vedení vznikla obava z povstání. Do Praky byl povolán Reinhard Heydrich, který se ujímá 27.září 1941 funkce nového říšského protektora. Bylo vyhlášeno stanné právo. Hned 29. září jsou popraveni generálové Josef Bílý a Hugo Vojta a mnoho dalších. Ze špiček zůstává jen škpt. Václav Morávek.
V Londýně tušili katastrofu v domácím odboji a proto se pokusili zbylé skupiny propojit pomocí parašutistů vysazených na naše území na konci roku 1941 a na jaře 1942. Zde začíná poslední a závěrečná etapa Obrany národa, která končí až v květnu 1945.
Ve zbývajícím období okupace je již Obrana národa téměř potlačena německým bezpečnostním aparátem. Štábní kapitán Václav Morávek končí hrdinnou smrtí při přestřelce s gestapem v březnu 1942 a následující heydrichiáda znamenala pak prakticky úplnou likvidaci této vojenské ilegální organizace. Později se snaží obnovit sítě ON ještě generál Zdeněk Novák /PNRV/ a na Moravě generál Vojtěch Luža, který spíše inklinoval k partyzánskému hnutí.
Domnívám se, že z tohoto stručného výčtu událostí a činnosti Obrany národa vyplývá, že tento vojenský odboj tvořil důležitou složku českého domácího odboje e představuje rozsáhlou a velice cennou kapitolu jeho historie. Příčin zániku této organizace bylo jistě mnoho. Krutou roli tu sehrála bezpříkladná bestialita nacistického bezpečnostního aparátu a zrádná role stovek placených konfidentů gestapa. Avšak určitý nemalý podíl nesla v sobě i organizace sama. Akce Obrany národa trpěly nedokonalým zakonspirováním a gestapu se dařilo poměrně snadno vnikat do její málo utajené sítě. Organizace Obrany národa byla tak početná, že gestapu mnohdy stačilo zatknout bývalého vyššího důstojníka československé armády a mělo v rukou určitě člena Obrany. Docházelo pak k přímo lavinovitému zatýkání a popravám, protože desítky a stovky členů se navzájem znaly, jedno zatčení znamenalo zákonitě desítky dalších. Stálé změny a potřeba náhradníků otevřely cestu provokatérům a tak historie Obrany národa byla nepřetržitou řadou osobních tragédií. Po válce bylo zjištěno, že nacisté popravili 17 československých generálů, 434 vysokých důstojníků a několik tisíc ostatních vojáků. Tito stateční lidé dali v boji proti okupantům ve prospěch svého národa vše, co dát mohli.
V další části bude popsán vývoj ilegální vojenské organizace v Libochovicích na Litoměřicku a tvrdý úder, který proti této Obraně národa vedlo kladenské i pražské gestapo. Sledováním událostí je možné porovnávat, jak byla koncepce a činnost této rozsáhlé vojenské.organizace realizována v podmínkách malého města.
Libochovice jsou jedním z měst, kde se rozvíjel odboj bývalých důstojníků a vojáků již od počátku března 1939. Hnutí, kterému dávali německé bezpečnostní orgány název "Národní odboj", vydávalo v Praze svůj časopis "V boj!", který šířil informace mezi svými členy i ostatními občany o politické situaci doma i v zahraničí a nabádal k ilegální činnosti proti okupantům. Vydávání a rozšiřování tohoto časopisu měli na starosti právě vojáci z Obrany národa. Na vojenském ústředí byl tímto úkolem pověřen podplukovník generálního štábu Jan Reš. Tento ilegální časopis se také počátkem okupace objevil v Libochovicích.
Rozsah toho časopisu byl 15 - 20 stran a kresby a celkovou úpravu připravoval známý grafik Vojtěch Preissig. Z počátku bylo vydáváno 500 výtisků týdně, od září 1939 asi 2 000 výtisků týdně. Tyto byly dále přetiskovány a rozmnožovány na psacích strojích a rozšiřovány mezi obyvatelstvo. Značné množství tohoto ilegálního časopisu se dostávalo do Libochovic z Loun a z Prahy. Do Loun, které jsou vzdáleny od Libochovic asi 20 km, rozšiřoval "V boj!" úředník pražské pojišťovny Otakar Hofta z Říčan, který udržoval styk s tamní vojenskou odbojovou skupinou, konkrétně s Josefem Kamenským, vedoucím úředníkem pojišťovny v Lounech. Do Loun přicházel také prostřednictvím Vlasty Raisové-Kostelecké a Josef Kamenský s rodinou a přáteli tento časopis rozšiřovali po Lounech a okolí. V Lounech přetiskoval tento časopis rovněž vedoucí známé výrobny harmonik Otakar Hlaváček až do svého zatčení 20.března 1940. Otakar Hlaváček byl členem lounské Obrany národa a byl l0.července zastřelen v Mauthausenu. Ten ho také společně s Václavem Hamouzem rozšiřoval z Loun do Libochovic. Z Prahy se tento "V boj!" dostával přímo z vojenského ústředí, protože pplk. Jan Reš, pověřený kolportáží do venkovských odbojových vojenských skupin, byl bratrem velitele libochovické Obrany národa PhMr. Stanislava Rösche /pplk. r. Jan Reš se dal úředně překřtít na česky psané jméno Reš/. Zmiňuji se o tomto časopise podrobněji proto, že právě nalezené výtisky časopisu "V boj!" se staly později jednou z nepřímých příčin vyzrazení celé odbojové skupiny v Libochovicích.
Ilegální vojenskou organizaci Obrana národa založil v Libochovicích lékárník PhMr. Stanislav Rösch, kapitán dělostřelectva v záloze, na pokyn profesora zemědělské školy v Roudnici majora v záloze Josefa Staňka, který byl v Libochovicích znám jako velitel instrukčních kursů záložních důstojníků. Staněk byl pravděpodobně okresním velitelem Obrany národa v okrese Roudnice n.L., takže byl vlastně velitelem pluku a pověřil PhMr. Rösche, aby ještě v měsíci březnu 1939 Obranu národa ve městě založil. Zpočátku bylo členství z bezpečnostních důvodů velice omezeno a jednotliví členové byli zavázáni naprostým tajemstvím. Mnozí členové se neznali a v nutných případech se poznávali podle důmyslného systému hesel. Přijetí do organizace bylo nejprve omezeno téměř výlučně na záložní důstojníky československé armády. Při vstupu do organizace skládal nový člen slavnostní slib.
Kapitán v záloze PhMr. Stanislav Rösch jmenoval svým zástupcem poručíka v záloze ing. Zdeňka Němce a za přední své spolupracovníky si vybral poručíka v záloze Antonína Nebeského a nadporučíka v záloze učitele Miloše Korejse. Částečně dal informovat záložní důstojníky Pokorného, Plecháčka, Rubliče, MUDr. Pilouse, Malinu, Chotěbora a jiné. Tito důstojníci se scházeli v jednom nenápadném pokoji v přízemí hotelu "Černý orel" na náměstí v Libochovicích. Jejich činnost zůstávala přísně utajena, neboť důkladně dodržovali pravidla konspirace.
Brzy navázali také spojení s Louny, kde počet u skupinu Obrany národa vedl major Jaroslav Evald, v Libochovicích dobře známý jako bývalý velitel výstavby obranného krytového pásma na řece Ohři. Spojení s majory Staňkem v Roudnici a majorem Evaldem v Lounech obstarával pro libochovickou Obranu na motocyklu poddůstojník v záloze Josef Košek.
Skupina začala brzy pracovat podle pokynů z ústředí a podle celkové koncepce Obrany národa. O tři měsíce později, tedy v červnu 1939. byl pověřen poručík v záloze Antonín Nebeský rozšířit skupinu ON v Libochovicích též o poddůstojníky a některé vojíny a připravovat je k případnému účinnému odporu se zbraní v ruce. Šlo zřejmě o vybudování asi 60ti členné roty. Rozšíření počtu členů skupiny však provedl Antonín Nebeský nevhodným způsobem, bez zajištění patřičné konspirace. Pozval asi 50 - 60 poddůstojníků a vojínů z Libochovic a blízkého okolí do místní školy. Tam po příchodu do sklepní místnosti museli všichni přítomní složit přísahu, že budou věrně a čestně plnit příkazy, že zachovají o všem úplné mlčení. Po složení přísahy byla utvořena družstva a jmenováni jejich velitelé a spojky pro styk s nadřízenými orgány. Potom Nebeský vyložil program skupiny pro nastávající dobu. Ač voják tělem i duší, dopustil se další závažné chyby v tom, že nechal na této schůzi podepisovat prezenční listinu, kterou u každého jména pak doplnil určením funkce a činnosti. Tím fakticky pořídil neutajený seznam členů ilegální organizace Obrany národa v Libochovicích, který pak ukryl ve svém bytě. Hlavním úkolem vzniklé skupiny bylo shromažďování zbraní a sabotáže. V dalších měsících a pak ještě v roce 1940 se podařilo skupině shromáždit 12 pistolí různých ráží, 10 pušek mauserovek, 5 pušek loveckých, 1 bedničku granátů a 1 lehký kulomet. Zbraně pocházely většinou od důstojníků a vojáků, kteří je po kapitulaci armády neodevzdali a uschovali je v bezpečných úkrytech, nejprve ve svých domovech, později je přenášeli z místa na místo až skončily mezi bednami skla provizorního skladiště místní sklárny ve stodolách velkostatku v Libochovicích.
Začátkem roku 1940 po prvních zásazích gestapa proti ústředí Obrany národa v Praze došla řada i na okresní velitelství. Prozrazeno bylo i okresní vedení Obrany národa v Roudnici n.L. Zatčen byl major Josef Staněk, Josef Švestka, por. v zál. a mnozí další v Roudnici. v Lounech pak 10.2.1940 major Jaroslav Evald, major Jaroslav Schönfelder, npor. v zál. Rudolf Szoboslav, kpt. v zál. Otakar Hlaváček /20.3. 1940/. Došlo i k zatčení velitele skupiny "střední a severozápadní Čechy" brigádního generála Františka Kraváka, do jeho sítě patřilo roudnické okresní vedení Obrany a tím i skupina v Libochovicích.
I první oběť z řad vojáků byla již gestapem na Kladně vyhlédnuta. Po likvidaci vojenského ústředí v prosinci 1939 byl pražským gestapem zatčen pplk. Jan Reš a brzy na to jeho bratr Vladimír v Plzni. Vyhlédnutou obětí gestapáků z Kladna byl třetí Rösch, tentokráte druhý bratr Janův - Stanislav . A tak 19.listopadu 1940 v odpoledních hodinách zastavilo před libochovickou lékárnou černé auto kladenského gestapa. Tři gestapáci vtrhli dovnitř a zatkli lékárníka PhMr. Stanislava Rösche. Žádali klíče od pokoje v hotelu "Černý orel", kde skupina konala tajné schůze. Tím bylo jasné, že na gestapu promluvil někdo ze zasvěcených z vyšších orgánů obrany a že je vyzrazena činnost Stanislava Rösche. Po návratu z hotelu, kde nebylo nic nalezeno, byl lékárník vyzván, aby se oblékl a připravil na cestu do Kladna. Stanislav Rösch se dovolil na záchod, kde požil předem připravený prudký jed. Zhroutil se mrtev na zem při loučení se svou ženou Marií. Přivolaný lékař MUDr. Pilous již mohl pouze konstatovat smrt kyanidem draselným. První libochovická oběť druhé světové války. První bojovník padl. Nikdo ještě v ten smutný podzimní den netuší, jak krutě bude fašistická smrt kosit životy poctivých a statečných občanů libochovických v dalších letech.
PhMr. Stanislav Rösch si zasluhuje, aby jeho dobrovolné smrt nebyla nikdy zapomenuta. Vždy prohlašoval svým známým, že ho živého gestapo nikdy nedostane. Znal až příliš dobře metody výslechu na gestapu z motáků uvězněného Jana Reše. Již rok před svou smrtí, 2.listopadu 1939, napsal své ženě a svým přátelům svoji závěť. Z ní je jasné, že věděl za co bojuje, věděl do čeho jde. Byl rozhodnut za tuto práci pro vlast položit i svůj život. Byl příliš inteligentním a kulturním člověkem, než aby se dal týrat sadistickou gestapáckou zvěří. Věděl, že zradit nesmí a proto vzal do hrobu vše, co věděl o vojenském podzemí v Libochovicích i o svých nadřízených ve vyšších složkách.
Gestapo bylo pravděpodobně smrtí PhMr. Stanislava Rösche uklidněno a v té době asi netušilo, že ve městě je vybudována celá organizace Obrany. Gestapo nemělo asi skutečně jediné jméno některého z příslušníků skupiny. A tak až do roku 1942 nebyl proti této skupině v Libochovicích proveden žádný zákrok.
V noci po zatčení Rösche byly několika členy ilegální skupiny odvezeny zbraně, které Stanislav Rösch ukrýval pod králíkárnou na svém dvoře. Organizace v Libochovicích neprováděla v roce 1941 a začátkem roku 1942 žádné vojenské akce ani větší sabotáže. Vyčkávalo se na příhodnější dobu. Situace se však vyvíjela nepříznivě a v roce 1942 byla již Obrana národa v Čechách i na Moravě gestapem téměř úplně rozbita. Jedna z posledních skupin této rozsáhlé vojenské organizace v Libochovicích se zdála být stále dobře utajena. Počátkem roku 1942 však došlo k prozrazení. Antonín Nebeský důvěřoval občanu J.Č. z Libochovic, jímž se nechal asi dvakrát odvézt na tajné schůze do Roudnice. Pro psaní anonymních dopisů byl J.Č. udán gestapu, zatčen a vykonána u něho domovní prohlídka. Při ní byly nalezeny letáky a časopis "V boj!", pravděpodobně poskytnuté Antonínem Nebeským. Při výslechu J.Č. bylo zjištěno odkud ilegální tiskoviny pocházejí. Dne 4.února 1942 byl zatčen kladenským gestapem poručík v záloze Antonín Nebeský a 27.února 1942 Röschův zástupce poručík v záloze ing. Zdeněk Němec. Na Libochovicku i ve městě samotném v té době probíhá rozsáhlá zatýkání komunistů. Z členů Obrany národa jsou již od února zatčeni také bratři Minaříkové, ve stejný den, 4.2.1942 je zatčen také Jaroslav Černý, 15.3. zatýká gestapo Františka Broučka a Aloise Broučka, 24.března 1942 pak strážníka Jaroslava Bažanta. Zdánlivý klid v Obraně národa je opravdu jen zdánlivý.
Ve večerních hodinách dne 10.dubna 1942 byl na hlavní nádraží v Libochovicích dopraven motorový vůz se zabílenými okny. Přijel z Kladna a o jeho poslání nebylo nikomu nic známo. Četnická stanice ve městě i stanice v okolí /např. Koštice/ dostaly pokyn, aby jejich příslušníci byli připraveni k dispozici ráno ve 3.00 hodin na náměstí. Druhý den, 11.dubna 1942 se zapsal do historie města jako černá sobota. Od časných ranních hodin probíhalo ve městě zatýkání občanů kladenskými gestapáky. Zatčení byli odváděni nebo odváženi auty do motorového vozu na nádraží. Kolem páté hodiny odpoledne byl vůz připojen k vlaku na Lovosice a zatčení občané odvezeni do Kladna na pověstnou služebnu gestapa. Toho dne bylo najednou z Libochovic zatčeno 42 občanů a 2 cizí muži a 2 cizí ženy. Mezi zatčenými byla také jediná zatčená žena z Libochovic za celou dobu okupace, která se nevrátila. Byla to Antonie Havlíková z Klapého, zaměstnaná ve sklárně.
Tímto zásahem byla prakticky úplně zlikvidována vojenská ilegální skupina Obrana národa v Libochovicích. Zásahu v Libochovicích se zcela určitě zúčastnili gestapáci Willy Bürger, Oskar Felkl s dozorce vězňů Hans Guttweniger. Celým případem se měli zabývat Harald Wiesmann, Thomas Thomsen a Willy Bürger. Celý případ podle Haralda Wiesmanna vyšetřoval Willy Bürger. Výslechy byly kruté, krvavé. Studiem rozsáhlých materiálů z přelíčení Mimořádného lidového soudu v Praze na Pankráci v roce 1946-47 vyplývá, že řada zatčených byla vystavena barbarskému mučení. Několikrát je ve spisech probíráno např. uvěznění ing. Zdeňka Němce na 10 dnů a nocí do tzv.. "komína", kde bylo možné jenom stát v úplné tmě, zimě a zápachu, bez jídla a pití. Jídlo se podávalo jen každý třetí den. Harald Wiesmann u soudu nespojoval tuto libochovickou skupinu s Obranou národa. Mluvil o ní jako o samostatně činné "politické skupině národního odboje", která prý s generálem Kravákem a jeho důstojníky neměla nic společného. Josefa Staňka i Jaroslava Evalda však uváděl jako důstojnický odboj. Willy Bürger vypracoval spis o této skupině, který Wiesmann postoupil v květnu 1942 pražskému gestapu - vedoucímu dr. Geschkemu. Žádal Prahu o rozhodnutí. Údajně pražské gestapo rozhodlo, aby asi polovina osob z uvedených 60 byla pře dána stannému soudu a popravena. Druhá část měla být dána do koncentračních táborů. Spis Willy Bürgera se zatím nepodařilo získat, takže v této otázce je možno ještě déle bádat a nalézt hodně podrobností. Seznam členů Obrany národa, pořízený Antonínem Nebeským se dostal až do Hlavního úřadu bezpečnosti v Berlíně.
27.květen 1942
V Praze, v dopoledních hodinách, provedli stateční parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš atentát na SS-Obergruppenführera a zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Krvelačná šelma, urostlý třicetisedmiletý inteligentní zabiják, generál policie a černých smrtihlavů SS, je smrtelně zraněna a umírá v nemocnici na Bulovce v Praze. 27.května 1942 je znovu nad celým protektorátem Čechy a Morava vyhlášeno stanné právo. Chystá se krutá pomsta. Atentátníci nejsou zatím dopadeni, ale z odpůrců fašismu jsou denně vybírány oběti pro trest smrti. Stín atentátu začíná dopadat i na libochovické občany uvězněné v Kladně. Po tvrdých výsleších jsou převáděni do sokolovny, která byla přeměněna na malý provizorní koncentrační tábor.
V Praze jsou vražděni na střelnicích v Kobylisích a v Ruzyni nejlepší synové a dcery českého národa. Do ruzyňských kasáren SS jsou zavlečeni a 31.května 1942 popraveni zastřelením Zdeněk Brůna, Oldřich Kalaš, František Mašek a Václav Vyšata. První oběti druhého stanného práva v Libochovicích. Významní členové ilegální komunistické strany v Libochovicích, čestní, poctiví a pracovití lidé padají do pilin ruzyňské jízdárny. V boji za svobodu odevzdali všechno co měli, i svůj život.
Pro všechny ostatní pokračují nekonečné hodiny plné bolesti a stesku po domově, po ženě a dětech, po rodném městu.
1. června 1942 dává Harald Wiesmann na Kladně sám popravit v lomu v Krnčí celou rodinu Mikulových z Brozan. Smrt chodí kolem Libochovic. Za měsíc po první popravě libochovických občanů je nákladním autem ze dvora kladenského gestapa odvezeno dalších 38 Libochovičanů do Prahy.
Je 1.července 1942 - dva dny před úředním ukončením stanného práva. Je dvacet dní po vyvraždění a vypálení Lidic, týden po zkáze Ležáků. Toho dne - ve středu v podvečer - je postupně přivedeno k popravčím kůlům střelnice v Praze-Kobylisích 38 statečných z Libochovic. Stáli hrdě před puškami nenáviděných nacistických vyvrhel.
Ještě včera snili o tom, že se vrátí ....
že se vrátí do krásnějších, spravedlivých Čech,
jako ptáci ke svým hnízdům pod hřebeny střech,
věřili a doufali i v beznadějných dnech.
Leč tady, v místech, kde tekla v té době česká krev proudem, zde umřela i jejich naděje. Snad stačili ještě zavolat jméno své ženy, maminky, dcerky či synka. Snad vzpomněli si na svůj domov, na Házmburk, na přátele. Nevíme. Byli všichni z jednoho města, ale v smrti je nakonec každý tak strašně sám a samoten. Ještě jednou se napřímili - a pak jejich krev přijala česká zem. V ten podvečer bylo u kůlů střelnice zničeno 93 lidských životů. 83 mužů a 10 žen. Z toho 38 libochovických občanů.
Z žádného malého města nebylo za celé stanné právo popraveno na střelnicích gestapa /kromě Lidic/ tolik občanů najednou v jediném dnu, jako z Libochovic. A tak do l.července 1942 mělo město již 46 padlých.
Později došlo ještě k několika zatčením občanů pro poslech a rozšiřování zpráv zahraničního rozhlasu. Organizované hnutí odporu však z Libochovic zmizelo, neboť zásah gestapa z 11.dubna 1942 i dnů předchozích zanechal ve městě hrůzu a strach.
S přibývajícími měsíci však opět rostlo odhodlání lidí bojovat a nedat se. Někteří členové odbojové skupiny Obrana národa byli k 1.říjnu 1943 z kladenského vězení propuštěni a byli to právě oni, kteří se podíleli značnou měrou na vytvoření revolučního národního výboru v Libochovicích a veleli jednotkám Národní stráže v květnových dnech.
ODBOJOVÉ HNUTÍ „JINDRA"
V LIBOCHOVICÍCH
Ještě před rozpuštěním tělovýchovné organizace Sokol vznikla ilegální sokolská organizace JINDRA, kterou zpočátku vedl tehdejší náčelník ČSO dr. Augustin Pechlát. Ten však byl zatčen gestapem a ilegální sokolskou organizaci pak vedl prof. Ladislav Vaněk. Sokol byl celostátně zrušen 13.dubna 1941, kdy došlo úředně i k rozpuštění Sokola v Libochovicích, Bylo provedeno předáni majetku /tělocvičny/. Všechny peníze byly již dříve prostavěny při budování jeviště u tělocvičny. Cenné věci, např. hudební nástroje a důležité spisy byly ukryty mezi některé členy Sokola. S.října 1941 byli v celém Protektorátu zatýkáni vedoucí činovníci sokolských žup. Celkem bylo zatčeno ten den téměř 1500 sokolských funkcionářů.
Z župy Podřipské, kam Libochovice patřily, byl zatčen starosta župy MUDr. Blaška, 1. místopředseda župy ing. Šilhavý, 2. místostarosta ing. Jiří Romenský, jednatel župy prof. Broft, vzdělavatel Alois Valtr a župní náčelník Sedláček. Všichni až na Aloise Valtra byli v lednu 1942 odvezeni do koncentračního tábora Osvětim, kde byli postupně umučeni. Alois Valtr byl převezen do koncentračního tábora Flossenburg a ten jediný se vrátil domů. Po zatčení těchto župních činovníků ilegální činnost nepřestala. Prováděly se sbírky na podporu rodin zatčených členů Sokola a v Praze mnozí členové JINDRY pomáhali připravit atentát na Reinharda Heydricha.
Z libochovických sokolů se nevrátil ing. Jiří Romenský, starosta Sokola v Libochovicích, který 22.března 1942, tedy za pět měsíců po svém zatčení, zemřel na útrapy v koncentračním táboře Osvětim. Rodinu Romenských /pozůstalé/ navštěvoval a podporoval jednatel libochovické jednoty Jindřich Křesťan, který také ukrýval ve svém bytě po celou dobu války sokolský prapor. 1.prosince 1942 byl v souvislosti s roudnickými sokoly zatčen a odvezen na Kladno. Po výsleších byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně. odtud do Osvětimi a svoji těžkou cestu zakončil v Buchenwaldu. Na pochodu smrti se u Zwiebergu dočkal osvobození americkou armádou a vrátil se 16.května 1945 domů do Libochovic. V ilegální organizaci JINDRA byl zapojen ještě s ing. Jiřím Romenským, ostatní členové sokolské jednoty v Libochovicích, kteří zahynuli v okupaci, byli organizováni ve vojenské ilegální organizaci Obrana národa v Libochovicích, kterou založil a až do své sebevraždy při zatýkání vedl lékárník PhMr. Stanislav Rösch, rovněž nadšený sokolský cvičenec. Někteří pak zahynuli v koncentračním táboře pro poslech zahraničního rozhlasu nebo doplatili na udání udavačů.
Kromě popravených a umučených členů Sokola Libochovice, uvedených na zvláštním seznamu v příloze, byli ještě zatčeni a vězněni tito členové jednoty:
Baudys Bohumil 1. 9.1942 - 19.10.1942 Gestapo Kladno
Beneš Eduard 1. 9.1942 - záři 1943 Gestapo Kladno
Feigl Engelbert 11. 4.1942 - 26. 5.1942 Gestapo Kladno
Lachman Jan 5. 2.1940 - 15. 5.1940 Gestapo Kladno
Ryšavý Vilém 11. 4.1942 - 28. 5.1942 Gestapo Kladno
Vondráček Bohumil 1l. 4.1942 - 14. 1.1944 Kladno - Terezín Osvětim - Buchenwald
Křesťan Jindřich 1.12.19'42 - 16. 5.1945 Kladno - Terezín Osvětim - Buchenwald
Důvodem zatčení byl poslech cizího rozhlasu, činnost v Obraně národa, v JINDŘE nebo v ilegální organizaci Říp.
PERZEKUCE
ŽIDOVSKÉHO OBYVATELSTVA
V LIBOCHOVICÍCH
ŽIDOVSKÉ OBYVATELSTVO V LIBOCHOVICÍCH
V rámci této práce bych chtěl uvést i nemalé oběti lidí. kteří ač bývali u nás sloupy germanizace, těžce doplatili na hitlerovský fašismus, který je téměř vyhladil. Byli to židé, kteří měli v Libochovicích v minulosti i těsně před okupací a na jejím počátku dosti početné zastoupení. Osídlení Libochovic židy se datuje asi od 16. století. Svědčí o tom i nejstarší nápis dochovaný na poničeném již židovském hřbitově v Libochovicích. Nese datum roku 1583• Po roce 1640 založeno zde židovské město s radnicí /Koželužská ul. čp.1/. Od roku 1651 měli svoji synagogu a od roku 1827 vlastní školu, zpočátku pokoutní, potom veřejnou s vyučovacím jazykem německým. V letech 1880 - 1890 měli libochovičtí židé v rukou téměř veškerý obchod ve městě.
V těchto letech se počet židů pohyboval kolem 300. Později ubývali, protože se stěhovali do obchodně čilejších měst. Židé byli v Libochovicích dosti pevnými sloupy germanizace. Odebírali zboží především od německých firem, své děti posílali do německých škol, četli jenom německé knihy a odebírali německy psané noviny.
V době Protektorátu se i na ně pochopitelně vztahovaly rasové Norimberské zákony. Zprvu byli separováni od místního obyvatelstva, později nesměli chodit do biografů a divadel, na hostincích a obchodech se objevovaly nápisy "Židé nevítáni". Na pravé straně prsou museli nosit žlutou židovskou hvězdu s nápisem JUDE. 22.února 1942 byli všichni židé z Libochovic vystěhováni do vzniklého ghetta v Terezíně. Zanechali zde všechen svůj majetek, který přišel do správy zvláštního úřadu v Praze. V dražbě byl prodán jejich movitý majetek a židovské obchody přešly do árijských rukou. Ve městě mohli zůstat jen židé, kteří žili ve smíšeném manželství s árijkami, ale i ti museli nosit žlutou židovskou hvězdu na kabátě. Většina libochovických židů byla zaplynována v Osvětimi. Nikdy se již nevrátili. Seznam židovského obyvatelstva viz příloha.
KVĚTEN 1945
V LIBOCHOVICÍCH
PŘÍPRAVA REVOLUCE V LIBOCHOVICÍCH
Počátky příprav revoluce spadají v Libochovicích do doby po Novém roce 1945. Rudolf Malina dostává z Prahy česko-ruské letáky, vyzývající k otevřenému odporu proti Říši. První dva odevzdal na četnické stanici v domnění, že jde o německou provokaci. Třetí zásilku si po poradě s velitelem stanice Vojtou ponechal. V ní bylo jmenovité pověření, aby se celé akce ujal. Rudolf Malina navázal spojení s ing. Zdeňkem Němcem a tvořícím se RONV v Roudnici nad Labem. V březnu a dubnu tak vzniklo v Libochovicích jakési organizační centrum, které provádělo důležité přípravy. Byla navázána spolupráce s okrskovým velitelem pro připravované Národní stráže Karlem Šmatem, učitelem z Radovesic. Velitelem Národní stráže v Libochovicích byl ustaven Jindřich Smolík, brusič skla.
Pozdě odpoledne 4.května 1945 se k nynější cihelně trousily jednotlivé postavy. V i7.15 hodin začala v kanceláři závodu ustavující schůze Revolučního národního výboru. Jeho členy byli: Zdeněk Bárta, předseda; ing. Zdeněk Němec; Josef Hora; Štěpán Abrahám, vedoucí prodejny; Karel Jandák, sklář; Rudolf Kutlvašr, sklář; Rudolf Malina, farář českosl.církve; František Ryšánek, poštovní úředník; Otakar Špecinger, úředník. Dále byl členem Jan Jordán, sklář, který byl současně členem RONV v Roudnici nad Labem. V průběhu revolučních dní byli ještě za členy RNV přijati: zedník Josef Rohan a zámečník Jan Pokorný. Pět členů tohoto RNV bylo v průběhu okupace vězněno gestapem v souvislosti s ilegální činností. V jejich činnosti lze tedy vidět jakousi kontinuitu odboje, tito lidé dokončují dílo za své mrtvé kamarády.
Na první schůzi v cihelně byly prohovořeny veškeré problémy, s nimiž se počítalo pro první hodiny revoluce, zejména oddíly německého vojska, které se ve městě začaly zajišťovat. V noci ze 4. na 5.květen obdržela četnická stanice v Libochovicích z Prahy příkaz, aby od toho dne úřadovala pouze česky, aby odstranila německý nápis na stanici a aby nebránila občanstvu odstraňovat německé nápisy ve městě. Krátce po půlnoci bylo doslova celé město na nohou a ve tři hodiny ráno již bylo náměstí přeplněno lidmi.
Všude vládne veliká radost, vzrušení, ale také nejistota z dalších chvil. Ve 4.30 hodin vyzývá místní rozhlas občany, aby zachovali klid a rozvahu vzhledem k silné německé posádce ve městě. Jsou nabádáni, aby se rozešli do svých domovů a nevstupovali do vojenských objektů. Skupinky lidí strhávají na náměstí z obchodů německy psané tabule.
Krátce po půlnoci nastoupil do místnosti četnické stanice Revoluční národní výbor a po 4. hodině ranní pak přesídlil do místnosti radnice, aby se ujal vedení města. Velitelem Národní stráže byl Jindřich Smolík a nařízeno mu, aby postavil stráže k objektu RNV. Člen RNV František Ryšánek převzal poštu. Německý přednosta i telefonista byli odstraněni, k telefonu dosazena Vlasta Plecháčková. Začalo také odposlouchávání telefonních hovorů německé posádky ve městě s posádkami v okolí. Ve sklárně organizoval Jindřich Smolík vojenské oddíly. Byl však velký nedostatek zbraní a munice. V noci na 5.květen přijíždí do Libochovic na hlavní nádraží štábní vlak s 15 vagony. Přivolána byla rovněž vojenská posila z Roudnice a letadlem přiletěl německý generál Fischer. Ve městě bylo v tyto hodiny asi 800 ozbrojených německých vojáků. Chodili s automaty ve skupinách po ulicích města a na náměstí bylo zabudováno několik kulometů a obsluhou v bojové pohotovosti. V dopoledních hodinách 5.května tonulo město v záplavě státních vlajek. RNV jedná s velitelem německé posádky o složení zbraní a kapitulaci. Němečtí velitelé odmítli civilistům kapitulovat.
Události od 12.3 hodin 5.května 1945
Ve 12.33 hodin dne 5.května 1945 volá pražský rozhlas o pomoc. V Praze vypuklo povstání.
Situace je velice napjatá. Nikde neví, co provede německé velitelství ve městě, zda nedojde k nepředvídaným střetnutím občanů s německými vojáky. Na zámku pronesl německý generál Fischer řeč k vojákům, aby respektovali RNV, vyvarovali se srážek s občany. Vzdají se prý pouze Američanům, nikoliv Čechům a s Rusy, bude-li třeba, budou bojovat.
6.května se ve sklárně dále formuje Národní stráž. Přednosta libochovické stanice ČSD Karel Kovář zavolal telefonem černivského úpravčího trati Josefa Nováka a nařídil mu, aby na kopci za nádražím v Chotěšově uvolnil koleje a zabránil tak průjezdu každého německého vlaku. Novák tak učinil, ale německá hlídka trati závadu na kolejích objevila a Josef Novák musel trať dát znovu do pořádku.
7.květen
V okolí Libochovic dochází k častým střetům s Němci. K bojům došlo například u Bohušovic, Strádonic a Pátku. V Terezíně na Malé pevnosti řádí skvrnitý tyfus mezi vězni. Pevnost byla otevřena Mezinárodnímu červenému kříži. Naše lékaře vede MUDr. Karel Raška z Prahy. Byl vyhlášen sběr léků, vařičů, nádobí i potravin pro Terezín. Libochovice pomohly velmi účinně. Za 50 minut od vyhlášení akce vyjelo z Libochovic auto plné potřeb a lidí pro zásah v Terezíně. Později odjelo ještě dalších osm aut. Libochovičtí byli v Terezíně jako jedni z prvních. Večer uvolňuje Josef Novák koleje za Černivem u milníku 8,4 km. Byl to prozíravý čin, protože zanedlouho projížděl směrem na Louny německý obrněný vlak. Vykolejil, přední lokomotiva spadla s náspu a několik vagonů se vzňalo. Přes 40 vagonů stálo na trati. Patnáct jich bylo obrněných. Vojáci z nich vyskakovali, odešli pak směrem k Mostu. Není ke cti mnohým občanům z okolních obcí, že se potom vykolejený a opuštěný vlak snažili vyplenit.
8.květen
Ráno začaly projíždět Libochovicemi německé transporty, které ustupovaly směrem na západ. Byl to zoufalý pohled, pro Čechy však radostný. Nákladní a obrněná auta obložená vojáky poražené armády, kteří se zbraněmi v rukou připraveni k palbě. k žádné srážce však nedošlo. Mnozí němečtí vojáci prchali v převlečení polními cestami, mnozí i s trikolórou na klopě, aby oklamali naše občany. Do tohoto zmatku se objevují nad městem sovětská letadla. Němci po nich ze zámeckého parku zahájili palbu. Jedno letadlo se vrátilo obloukem nad město a shodilo na německé uskupení několik menších bomb. Ty padají do těsné blízkosti dvora hotelu Černý orel, kde rovněž byli Němci. Zasahují v Růžové ulici malé domky Františka Borovana a Václava Kybala, které byly zcela rozbořeny. V troskách domu zahynula celá rodina Borovanova i s malým děckem a Václav Bouček. Jeho manželka, vytažená z trosek těžce raněná, umírá později v Roudnici nad Labem v nemocnici.
Delegace RNV znovu jedná s velitelstvím zdejší posádky o její kapitulaci. Plukovník Ziegler na kapitulaci nepřistupuje, ale zaručuje, že u nás k boji nedojde. Odjedou prý odpoledne z města a vzdají se Američanům. Než odejdou, odevzdají prý všechen uskladněný materiál v jejich objektech do rukou RNV. Plukovník Ziegler se rozloučil s delegáty RNV s přáním, aby Čechy potkala lepší budoucnost než ta, která nyní čeká Němce. V odpoledních hodinách odjíždějí směrem na Peruc, kde se večer střetávají se sovětskými vojáky a jsou téměř beze zbytku zlikvidováni.
Městem procházejí skupiny lidí - vězňů z koncentračních táborů. Jsou vyhublí, ale nesmírně šťastní. Prošlo jich městem asi 1500. Byl pro ně zřízen sběrný tábor v Lázních Mšeném. Večer volaly Louny, že městem projíždějí sovětské tanky. Tatáž zpráva přichází zanedlouho i z Lovosic. Obyvatelé však o tom nevěděli. Město spalo, zatímco u hřbitova v Libochovicích zastavily první průzkumné sovětské tanky. Bylo to krátce po půlnoci z 8. na 9. květen 1945.
9.květen
Od hřbitova se odebralo šest sovětských důstojníků do města hledat sídlo RNV. Tam všichni podřimovali, jen v předsíni u telefonu seděl Oto Špecinger a zapisoval hlášení obcí. Pojednou se otevřely dveře a v nich stál urostlý a osmahlý ruský kapitán. Za ním pět dalších důstojníků. Všichni členové RNV rychle procitli a nastalo velké objímání a radování. Počastovali Rusy pitím a poseděli s nimi v družné zábavě. Jeden z nich byl těžce raněn na hlavě a byl ošetřen MUDr. Jiřím Čermákem. Za několik hodin sověti s tanky opět odjeli. V té době se již první sovětské tanky blížily od Loun a Lovosic k bojující Praze.
Kolem 9. hodiny dopolední ozvalo se v místním rozhlase toto volání: "Pozor, právě nám bylo ohlášeno, že ruské tanky projely Košticemi a jedou směrem na Libochovice. Občané, připravte se na důstojné uvítání hrdinných osvoboditelů. Oblečte kroje a utvořte špalíry podél silnice!"
Hned nato bylo všude plno lidí, civilistů i krojovaných. Vojáci, Národní stráž, hasiči, skauti, sokolové, děvčata v krojích. Nechce se věřit vlastním očím. Tolik let jsme čekali na tuto chvíli.
Dopoledne přijelo auto s důstojníky, zastavilo před radnicí. Po krátkém uvítání členy RNV jeli dále. Pak projížděly tanky, obrněné vozy, motocykly, děla. Všude samá radost, mávání na pozdrav, volání na unavené vojáky.
Předseda Revolučního národního výboru Zdeněk Bárta promluvil před radnicí a vyzval občanstvo, aby jednou minutou ticha uctili památku těch, kteří se tohoto krásného dne osvobození nedočkali.
DOSLOV
Uzavírám tuto práci malou úvahou. Nebyly zbytečné oběti tak statečných lidí, krásných a charakterních? Proč vždycky v sobě nachází člověk sílu postavit se proti třeba i fantasticky obludné moci, proč se člověk vrhá do složitých a nebezpečných situací a proč je ochoten položit život v boji za svobodu národa?
Jistě proto, že ho především vede vira v lepší život, v lepší svět, v lepší budoucnost. A když dnes procházím současnými Libochovicemi, městem, v němž více než 55 let žiji, vidím všude kolem sebe, že oběti nebyly marné. Byl vybojován spravedlivý společenský řád pro každého člověka.
Ti, co se vrátili z hrůzných koncentráků, přinesli poselství, které zavazuje národy celého světa. Nikdy nesmíme dovolit válku, nesmíme dovolit zničit lidskost, lidskou důstojnost, svobodu člověka. Nesmíme již nikdy dopustit, aby byly ničeny nesmírné kulturní hodnoty vytvořené člověkem kdekoliv na světě.
Sbírejte o všech těch statečných lidech dál pravdu, v archivech i u obyčejných lidí. Najdete při tom velkou, opravdovou a nefalšovanou hrdost na své město, na jeho hrdiny, hrdost na svůj revoluční kraj.
V Libochovicích v říjnu 1987
přílohy
SEZNAM OBĚTÍ ILEGÁLNÍ SKUPINY KSČ V LIBOCHOVICÍCH Popravení a umučení občané města Libochovic
| ----- | ----------------------------------------- | ------------------------------- | ----------------- |
| 1. | BLAŽEK Karel | sklář | 1887-1942 |
| 2. | BRUNA Zdeněk | dělník | 1917-1942 |
| 3. | CÍVKA Jan | sklář | 1882-1943 |
| 4. | DOČKAL Josef | sklář | 1858-1942 |
| 5. | ETTL Čestmír | dělník | 1905-1942 |
| 6. | FILIP Dominik | dělník | 1879-1944 |
| 7. | GRIČ Antonín | sklář | 1886-1942 |
| 8. | HANDZA Juraj | sklář | 1901-1943 |
| 9. | JANDÁK Josef | sklář | 1909-1942 |
| 10. | KALAŠ Oldřich | sklář | 1912-1942 |
| 11. | KRAHULÍK Karel | železničář | 1887-1942 |
| 12. | KREČMAN Václav | obchodník mlékem | 1897-1943 |
| 13. | KREJZA Josef | železničář | 1904-1942 |
| 14. | MAŠEK František | sklář | 1899-1942 |
| 15. | MAŠEK František | obchodník uhlím | 1886-1942 |
| 16. | NEUMAYER František | sklář | 1906-1942 |
| 17. | PEKAŘ Josef | sklář | 1874-1943 |
| 18. | RACEK Václav | železničář | 1885-1942 |
| 19. | ROWNYANEK Jan | dělník | 1918-1942 |
| 20. | ŘACH Antonín | zám.mistr | 1893-1942 |
| 21. | SMETANA Ferdinand | - | 1912-1942 |
| 22. | ŠLÉGR Vladimír | dělník | 1908-1942 |
| 23. | VÍŠEK Bohuslav | sklář | 1894-1942 |
| 24. | VLČEK Miloslav | úředník skláren | 1908-1943 |
| 25. | VÍT Karel | - | 1909-1943 |
SEZNAM OBĚTÍ ILEGÁLNÍ SKUPINY KSČ - okolní obce
| ----- | ----------------------------------------- | ------------------------------- | ------------------------------- | ----------------- |
| 26. | BAŘTIPÁN Karel | sklář | Radovesice | 1910-1943 |
| 27. | DROBNÝ Antonín | krmič | Křesín | |
| 28. | HAVLÍKOVÁ Antonie | zam.sklárny | Klapý | 1901-1942 |
| 29. | KREJCÁREK Karel | prodavač | Poplze | 1942 |
| 30. | MACKE Viktor | sklář | Budyně | 1868-1543 |
| 31. | MALEČEK Václav | Dubany | 1899-1941 | |
| 32. | MALÝ Václav | Poplze | 1881-1942 | |
| 33. | MOTTL Rudolf | sklář | Radovesice | 1897-1943 |
| 34. | MRÁZEK František | Dubany | 1881-1942 | |
| 35. | NIKL Oldřich | truhl.skl. | Radovesice | 1905-1943 |
| 36. | ŘEHÁČEK Antonín | dělník | Evaň | 1889-1942 |
| 37. | ŘEHÁČKOVÁ Anežka | zem.děl. | Evaň | |
| 38. | SEMÍK Alois | sklář | Radovesice | 1905-1942 |
| 39. | ŠÁNA Přemysl | děl.skl. | Poplze | 1924-1943 |
| 40. | TAJČ František. | soukr.rol. | Poplze | 1895-1942 |
| 41. | TRUNEC Josef st. | dělník | Radovesice | 1882-1943 |
| 42. | SUCHÝ Josef | Chotěšov | 1902-1942 | |
| 43. | VÁGNER Josef | dělník | Evaň | 1903-1943 |
| 44. | VOLÁK Josef | Chotěšov | 1898-1943 | |
| 45. | VOLÁK Antonín | Chotěšov | 1912-1945 | |
| 46. | VYŠATA Jiří | dělník | Evaň | 1903-1942 |
| 47. | VYŠATA Václav | dělník | Evaň | 1909-1942 |
| 48. | ZBOŘIL | Evaň |
SEZNAM OBĚTÍ ILEGÁLNÍ SKUPINY "OBRANA NÁRODA"
| ----- | ----------------------------------------- | ------------------------------- | ------------------------------- | ----------------- |
| 1. | BAŽANT Jaroslav | strážník | 1911-1942 | |
| 2. | BROUČEK Alois | sklář | 1900-1942 | |
| 3. | GÖPFERT Otto | úředník sklárny | 1915-1942 | |
| 4. | GRUNCL Antonín | učitel | 1905-1942 | |
| 5. | HARTYCH František | železničář | 1880-1942 | |
| 6. | HODYS Josef | železničář | 1894-1942 | |
| 7. | HORYNA Ladislav | účetní | 1902-1942 | |
| 8. | JELÍNEK Josef | rolník | 1900-1942 | |
| 9. | KAUTSKÝ Oldřich | zříz.zál. | 1911-1942 | |
| 10. | KOREJS Miloš | učitel | 1906-1942 | |
| 11. | KOŠEK Josef | úředník | 1911-1942 | |
| 12. | KOŠŤÁL František | holič | 1908-1942 | |
| 13. | KOTOUČ Jaroslav | obchodník | 1914-1942 | |
| 14. | LUKEŠ Miloš | účetní záložny | 1907-1942 | |
| 15. | MINAŘÍK Josef | zvěrokleštič | 1901-1942 | |
| 16. | MINAŘÍK František | zvěrokleštič | 1912-1942 | |
| 17. | NEBESKÝ Antonín | úředník | 1907-1942 | |
| 18. | NÝDR Josef | skladník | 1901-1942 | |
| 19. | PATA Václav | učitel | 1896-1942 | |
| 20. | REZEK Hynek | úředník sklárny | 1908-1942 | |
| 21. | PhMr. RÖSCH Stanislav | lékárník | 1900-1940 | |
| 22. | RULF Josef | strážník | 1898-1942 | |
| 23. | TOPIČ Josef | velitel čet.stanice | 1898-1942 | |
| 24. | ULRYCH Karel | úředník | 1909-1942 | |
| 25. | VÁP Alois | úředník sklárny | 1892-1942 | |
| 26. | VYKROČIL Václav | školník | 1895-1942 | |
| 27. | VYNÁHLOVSKÝ Jan | učitel | 1916-1942 | |
| 28. | ZICH, Adolf | skladník | 1911-1942 | |
| 29. | ZICH Antonín | skladník | 1905-1942 |
SEZNAM ČLENŮ TJ SOKOL LIBOCHOVICE
popravených nebo umučených za okupace 1939 - 1945
| ----------------------------------------- | ------------------- | ------------------------------- | ----------------- | ----------------- |
| Jméno | zatčen | důvod - místo | popraven | |
| BAŽANT Jaroslav | 24.3.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| HORYNA Ladislav | 11.4.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| KAUTSKÝ Oldřich | 11.4.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| KOŠŤÁL František | 11.4.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| KOREJS Miloš | 11.4. 1942 | Obrana národa | 1. 7. 1942 | Kobylisy |
| KOTOUČ Jaroslav | 11.4.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| LUKEŠ Miloš | 11.4.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| NEBESKÝ Antonín | 4.2.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| NOVÁK Václav | 11.4.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| PATA Václav | 11.4.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| REZEK Hynek | 11.4.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| RULF Josef | 11.4.1942 | Obrana národa | 1. 7.1942 | Kobylisy |
| PhMr..Rösch Stanislav | 19.11.1940 | Obrana národa | sebevražda | jedem |
| ing. ROMENSKÝ Jiří | 8.10.1941 | JINDRA | 22. 3. 1942 | Osvětim |
| KNOTEK František | 24.8.1942 | poslech ciz.r. | 29. 3.1943 | Osvětim |
| CHABR Antonín | 24.8.1942 | poslech ciz.r. | 13.12.1943 | Osvětim |
| HARTYCH František | 11.4.1942 | Obrana národa | 22. 6.1942 | Pankrác |
Seznam občanů židů, kteří byli deportováni kladenským gestapem 22.února 1942 do Terezína, později do Osvětimi a kteří se již nikdy nevrátili /dle seznamu zaslaného Radou židovských náboženských obcí v Praze/:
| ----------------------------------------- | ---------------- | ----------------------------------------- | ----------------- | ---------- |
| BRILL Karel | KOCH Alois | |||
| BRILLOVÁ Berta | KOCH Julius | |||
| BRILLOVÁ Flora | KRÁTKÁ Janetta | |||
| BRILLOVÁ Marie | LANGEROVÁ Karolina | |||
| DUB Emil | LAUEROVÁ Věra | |||
| DUBOVÁ Františka | NEUMANNOVÁ Elsa | |||
| EISERTOVÁ Emilie | NOVÁK Otakar | |||
| FANTLOVÁ Anna | ŠUDOVÁ Alžběta | |||
| FLOR Adolf | PERELES Emil | |||
| FLOR Robert | PERELESOVÁ Kamila | |||
| FOGES Richard | PICKOVÁ Hedvika | |||
| FOGESOVÁ Leopolda | POPPEROVÁ Ida | |||
| GLÄSNER Jiří | ROUBÍČEK Oldřich | |||
| GLÄSNER Josef | ROUBÍČKOVÁ Anežka | |||
| GLÄSNEROVÁ Olga | RÖHR Adolf | |||
| GRUNHUT Oskar | RÖHROVÁ Arnoštka | |||
| GRUNHUT Viktor | RÖHROVÁ Irma | |||
| HAHN Leo | SPIELMANOVÁ Jana | |||
| HAMLISCH Ota | STERN Herbert | |||
| HAMLISCHOVÁ Ter. | STERN Karel | |||
| JAROLÍMOVÁ L. | STERNOVÁ Elsa | |||
| KATZOVÁ Bedřiška | STERN Rudolf | |||
| KATZOVÁ Marta | STRAUSS Otto | |||
| KATZOVÁ Pavla | STRAUSSOVÁ Marie | |||
| KATZ Otto popraven | 1.-2.7.1942 |
Kromě uvedených obětí z řad ilegální organizace KSČ, Obrany národa a JINDRY byli ještě někteří občané umučení v koncentračních táborech nebo popraveni na základě udání:
| ----------------------------------------- | --------------------- | ----------------------------------------- | ------------ | ---------- |
| BĚLOHLÁVEK Jaroslav | úředník | |||
| PAYER Jan | železničář | |||
| PUFLER Julius | huťmistr | sklárny | ||
| BENEŠ Eduard | zam..cihelny | /zemřel po návratu z koncentr. | tábora/ |
Občané, kteří přežili útrapy koncentračních táborů:
| ----------------------------------------- | --------- | ----------------------------------------- | ----------------- | ----------------- |
| POKORNÝ Jan | BOLECH Stanislav | |||
| GRUT Karel | RÝVA Karel | |||
| ČECH František | NĚMEC Antonín | |||
| ŠEBEK Josef | HORECKÝ Vilém | |||
| KELTNER František | JORDÁN Jan | |||
| EISENHAMMER Stanislav | BROUČEK František | |||
| HLOUS Richard | HRDLIČKA Ladislav | |||
| KLIMEŠ Jan | ČUNEK Ladislav | |||
| BLÁHA Bohumil | VONDRÁČEK Bohumil | |||
| CHMEL Josef | KŘESŤAN Jindřich | |||
| KUPERA | ing. NĚMEC Zdeněk | |||
| ŠUCHA Gustav | CAHÁK Pavel | |||
| TRTÍK František | KUŽELOVÁ Marie - internace | ve Svatoboři | cích | |
| KRÁL Ladislav | ČERNÝ Jaroslav | |||
| VYŠATA Bořivoj | TRUNEC Josef ml. | |||
| MOULE Karel | ŠAFNER Svatopluk | |||
| SMOLA Josef | TLATLA Antonín | |||
| KUBÍČEK Alois |
Dalších asi 8 zatčených občanů bylo po kratší vazbě na gestapu v Kladně propuštěno.
Občané z Libochovic a okolí popraveni ve II.stanném právu 31.května 1942 a 1.července 1942 v Praze:
| --------- | ----------------------------------------- | --------- | ----------------------------------------- | ------------------------- |
| 31.5.1942 | ||||
| 1. | BRŮNA Zdeněk | |||
| 2. | KALAŠ Oldřich | |||
| 3. | MAŠEK František | |||
| 4. | VYŠATA Václav | |||
| 1.7.1942 - Kobylisy | ||||
| 1. | BAŽANT Jaroslav | 21. | NOVÁK Václav | |
| 2. | BROUČEK Alois | 22. | PAYER Jan | |
| 3. | DOČKAL Josef | 23. | PATA Václav | |
| 4. | GÖPFERT Otto | 24. | PUFLER Julius | |
| 5. | GRUNCL Antonín | 25. | RACEK Václav | |
| 6. | HODYS Josef | 26. | REZEK Hynek | |
| 7. | HORYNA Ladislav | 27. | ROVŇÁNEK Jan | |
| 8. | JANDÁK Josef | 28. | RULF Josef | |
| 9. | JELÍNEK Josef | 29. | SMETANA Ferdinand | |
| 10. | KAUTSKÝ Oldřich | 30. | SEMÍK Alois | |
| 11 . | KOREJS Miloš | 31 . | ŘEHÁČEK Antonín | |
| 12. | KOŠEK Josef | 32. | TOPIČ Josef | |
| 13. | KOŠŤÁL František | 33. | ULRICH Karel | |
| 14. | KOTOUČ Jaroslav | 34. | VÁP Alois | |
| 15. | LUKEŠ Miloš | 35. | VYNÁHLOVSKÝ Jan | |
| 16. | MINAŘÍK František | 36. | VYKROČIL Václav | |
| 17. | MINAŘÍK Josef | 37. | ZICH Adolf | |
| 18. | MRÁZEK František | 38. | ZICH Antonín | |
| 19. | NEBESKÝ Antonín | 39. | KATZ Otto - popraven 1. nebo | 2.7.1942 |
| 20. | NÝDR Josef |
František Hartych byl zpopelněn v krematoriu ve Strašnicích, zemřel ve věznici na Pankráci v červnu 1942.
Seznam občanů města Libochovic zatčených při hromadném zatýkání dne 11.dubna 1942:
| --------- | ----------------------------------------- | ------------------------------------------------------- | --------------- | ----- |
| 1. | RACEK Václav | popraven | 1.7.1942 | |
| 2. | RULF Josef | popraven | 1.7.1942 | |
| 3. | KOŠŤÁL František | popraven | 1.7.1942 | |
| 4. | VYKROČIL Václav | popraven | 1.7.1942 | |
| 5. | VYNÁHLOVSKÝ Jan | popraven | 1.7.1942 | |
| 6. | JELÍNEK Josef | popraven | 1.7.1942 | |
| 7. | PAYER Jan | popraven | 1.7.1942 | |
| 8. | ULRICH Karel | popraven | 1.7.1942 | |
| 9. | HODYS Josef | popraven | 1.7.1942 | |
| 10. | KAUTSKÝ Oldřich | popraven | 1.7.1942 | |
| 11. | HORYNA Ladislav | popraven | 1.7.1942 | |
| 12. | LUKEŠ Miloš | popraven | 1.7.1942 | |
| 13. | KOTOUČ Jaroslav | popraven | 1.7.1942 | |
| 14. | NÝDR Josef | popraven | 1.7.1942 | |
| 15. | PATA Václav | popraven | 1.7.1942 | |
| 16. | KOREJS Miloš | popraven | 1.7.1942 | |
| 17. | GRUNCL Antonín | popraven | 1.7.1942 | |
| 18. | PUFLER Julius | popraven | 1.7.1942 | |
| 19. | REZEK Hynek | popraven | 1.7.1942 | |
| 20. | NOVAK Václav | popraven | 1.7.1942 | |
| 21. | GÖPFERT Otto | popraven | 1.7.1942 | |
| 22. | VÁP Alois | popraven | 1.7.1942 | |
| 23. | MRÁZEK František | popraven | 1.7.1942 | |
| 24. | TOPIČ Josef | popraven | 1.7.1942 | |
| 25. | HARTYCH František | zemřel na Pankráci | ||
| 26. | DOČKAL Josef | zemřel v koncentračním táboře | ||
| 27. | HAVLÍKOVÁ Antonie | zemřela v koncentračním táboře | ||
| 28. | VONDRÁČEK Bohumil | vrátil se z Buchenwaldu | ||
| 29. | MOULE Karel | vrátil se | ||
| 30. | JORDÁN Jan | vrátil se z Kladna v říjnu 1943 | ||
| 31. | HRDLIČKA Ladislav | vrátil se | ||
| 32. | ČUNEK Ladislav | vrátil se | ||
| 33. | SVOBODA Jaroslav | vrátil se | ||
| 34. | RYŠAVÝ Vilém | propuštěn z Kladna 28.5.1942 | ||
| 35. | REIGL Engelbert | propuštěn z Kladna 26.5.1942 | ||
| 36. | HRDLIČKA František | propuštěn z Kladna 6.5.1942 | ||
| 37. | HRDLICKA Karel ml. | propuštěn z Kladna 6.5.1942 | ||
| 38. | HRDLIČKA Karel st. | propuštěn z Kladna 6.5.1942 | ||
| 39. | JANDÁK Karel | propuštěn z Kladna 6.5.1942 | ||
| 40. | KUTLVAŠR Rudolf | propuštěn z Kladna 6.5.1942 | ||
| 41. | LAUBE Antonín | propuštěn za několik dní z Kladna |
Mezi zatčenými libochovickými občany byli dva cizí muži a dvě ženy. Celkový počet osob odvezených v motorovém voze se zabílenými okny do úřadovny gestapa na Kladně dne 11.4.1942 byl 45 osob.
Zatýkání prováděli příslušnici služebny gestapa v Kladně
Willy Bürger
Hans Gutweniger
Oskar Felkl /pravděpodobně též Thomas Thomsen/.
Povoláni byli k této akci z příkazu gestapa i příslušníci protektorátního četnictva.
Zatýkání bylo prováděno od brzkých ranních hodin po celý den a zatčení byli odvezeni z Libochovic kolem 17. hodiny směrem na Lovosice - Kralupy - Kladno /motorový vůz se zatčenými byl připojen k osobní vlakové soupravě/.
Podstatná část závěti PhMr. Stanislava Rösche
V Libochovicích 2.11.1939
Mé ženě, příbuzným a přátelům: jako dodatek k mé zákonné poslední vůli.
Psáno na stroji, ježto je to jen posmrtná úvaha, psaná jen pro mé nejbližší a nepřeji si, aby k závěti úřadům byla přiložena. Psána je hlavně proto, kdyby mně nebylo dopřáno dožíti se přirozené smrti nebo dokonce kdyby pod tlakem poměrů byla smrt dobrovolná. Nevylučuji ji, ačkoliv bych se k ní rozhodl jen pod tlakem neodolatelných okolností. Pro ten případ prosím všechny, které bych snad tím zarmoutil, hlavně svou ženu, matku a bratry, aby mi odpustili. Ti, co mne znali, ví, že jsem myslel vždy na všechny eventuality a dnes to konečně pokládám za povinnost každého.
. . . .. Nejsem sentimentální a smrti jsem s e nikdy nebál.
Za to v co věřím, co je mým osobním vyznáním víry , byl jsem vždy připraven ochotně dát i život. Doposud to nebylo nutné, ale může ta doba přijít. Nemohl bych říci, že by svět, jaký nyní je, za to stál, aby se za něj kladly životy. Kladl bych jej za ten svět lepší, který snad jednou bude. Dnes kladou lidé život a jsou nuceni klást pro velikášství a žvásty šílených sadistických politiků a také proto, že lidé poctiví, ale váhaví, nejsou dosti pevni v odhodlání strhnout těmto lidem masky z prokletých, lživým žvástem naplněných hub. Bojí se nazvati pravdu pravým jménem, okolkují diplomatickými vytáčkami tam, kde by bylo na místě tvrdé, chlapské slovo.
Kdybych mohl dát život za naplnění pravdy, za lepší zítřek všech těch, kteří přežijí, dal bych ho rád, ochotně a bez váhání. Musel-li bych se odhodlat do zásvětí dobrovolně, nebo pod nátlakem nebo abych uchránil si alespoň čest dobrého chlapa, neb pokoření bych nesnesl a žít s komplexy méněcennosti a ponížení nemá ceny. Silní ať žijí, trosky znásilněných lidí mohly by nejvýše živořit.
Co je ta moje pravda. Žít svobodně ve svobodné zemi. Nechat individuu co nejvyšší míru svobodné vůle, pokud tam druhého neobtěžuje. Ta věta pořádně rozvedená stačí k naplnění nového náboženství, lepšího než všechny vymyšlené víry, náboženství nového, svobodného člověka. Netrpět zloděje, chvastouny, pokrytce a darebáky, provádět politické řemeslo. Vést lidstvo, to je vznešený úkol, to je úkol nad kněze, úkol člověka čistého srdce a čistých rukou, nebojácného, věřícího v sebe sama a odhodlaného koukol vyplenit. Věřím, že ta doba čistých lidí přijde. ........
Buďte všichni hodně zdrávi a budete-li vzpomínat, vždy vesele.
Sláva
Dva z odposlouchaných německých telefonických rozhovorů v plném znění:
1. Poslední rozkaz generála Fischera, velitele Luftgaukommanda VIII. všem jeho podřízeným složkám z večera dne 6.5.1945
Alle Kommandeure werden, für Verhalten ihrer Truppe voll verantwortlich gemacht. Jeder Versuch, die Truppe zu verlassen und sien selbständig zum Westgegner durschzuschlagen, ist mit susserster Härte zu bekämpfen! Wer seine Truppe jetzt verlässt, ist ein Verrater und ist entsprechend zu behandeln. Kur wenn wie in soldatischer Pflichterfüllung zusamenbleiben, erreichen wir das Ziel unserer Führung Gezeichnet.
Luftgaubefehlsahaber VIII. befehlender
General Fischer
2. Rozkaz vrchního velitelství generálu Fischerovi poslední rozkaz:
" Waffen gegen Westgegner nicht gebrauchen! Flugplätze unzerstort übergeben! Flugzeuge - Benzin- rechtzeitig vernichten!"
Národní výbor v Libochovicích
Libochovice 8.5.1945
Národní stráž
R O Z K A Z Č.1
Důstojníci, poddůstojníci, mužstvo!
Dne 5.května 1945 nastoupil v Libochovicích Národní výbor, který převzal okamžitě veškerou výkonnou moc nad všemi veřejnými úřady, zařízeními a zásobováním, jakož i pravomoc zasahovat do soukromého života jednotlivců. Veškerá bezpečnostní a nařizovací opatření spadají do pravomoci Národního výboru. Jedním z výkonných orgánů Národního výboru je Národní stráž, která je organizována vojensky a vybavena rozsáhlou pravomocí. Do pravomoci Národní stráže patří zabezpečení veškerého veřejného i soukromého majetku i života, t.j. udržení klidu, pořádku a zabránění různým incidentům.
Z výše uvedených důvodů jsem z dobrovolně přihlásivších se občanů města Libochovic sestavil formaci skládající se ze dvou rot s příslušnými četami a družstvy. Byl jsem určen velitelem Národní stráže.
Rotám, četám a družstvům dal jsem velitele. Jak od velitelů, tak i od mužstva požaduji bezpodmínečnou poslušnost a kázeň. Veškeré rozkazy musí být provedeny s ochotou bez odmluvy a s vojenskou ukázněností. Jakékoliv provinění proti požadavkům vojenské kázně bude stíháno. Očekávám, že v tak vážné době budou všechny mé rozkazy plněny každým jednotlivcem s láskou k věci a pro zdar vlasti. Všichni příslušníci Národní stráže vykonají dnes slib poslušnosti. Příslib bude vykonán tímto způsobem:
1. Velitele rot vezmu do slibu podáním ruky
2. Velitele čet budou vzati do slibu stejným způsobem svými veliteli rot
3. U ostatních příslušníků vykonají příslib velitelé čet
Roto Národní stráže - ZDAR !
Velitel národní stráže Jindřich Smolík
Nahoru
- Pravěk Libochovicka
- Házmburk
- Libochovice
- Libochovicko
- Budyně
- Šlechtické rody do 1463
- Šlechtické rody od 1464
- Ostatní dokumenty a dopisy
Knihy a články
Položka :
Rodokmen :
- 1 - Čapek Josef - Dějepis pomníku Purkyňova v Libochovicích - 1888
- 2 - Drha Filip - Sokolům - 1896
- 3 - Hruška Emerich Alois - Kavárenská filosofie - 1921
- 4 - Janda Antonín - Dějepisná čítanka o městě Budyni a okolí - 1922
- 5 - Kadlec Svata - Kroky na vodě - 1941 - ukázka
- 6 - Kadlec Svata - Příliv - 1934 - ukázka
- 7 - Kadlec Svata - Svatá rodina - 1927 - ukázka
- 8 - Kaubek Arnošt - Děje města Libochovic nad Ohří - 1874 - ukázka
- 9 - Komitét pomníku Purkyňova - Památce J.E.Purkyně odhalení pomníku jeho v Libochovicích - 1887
- 10- Kopta Josef - Článek z libochovického Almanachu - 1937
- 11- Kopta Josef - Dies irae - 1945 - ukázka
- 12- Kopta Josef - Hlídač č.47 - 1926 - ukázka
- 13- Kopta Josef - Kratochvilné děje naší vlasti - 1952 - ukázka
- 14- Křenek Jaroslav - Házmburská saň - 1929
- 15- Křenek Jaroslav - Tryzna - in memoriam 63 - 1945
- 16- Křenek Karel - Krajinské museum v Libochovicích - 1937
- 17- Mayer Daniel - Vzpomínky J.E.Purkyně na vlastní mládí v Libochov.prožité - 1887
- 18- Misař Karel - Periferie - 1977 - ukázka
- 19- Misař Karel - U nás je klid - 1964
20- Mrázek Lubomír - Město Libochovice v boji proti okupantům (1939 -1945) - 1987
- 21- Neznámý autor - Báseň - 1938
- 22- Prešlová Kateřina - Erika aneb Skrytý smysl života - 2003 - ukázka
- 23- Prošková Olga - Poplzské topoly - 1929
- 24- Purkyně Jan Evangelista - O vzniknutí časopisu Kroku i zaniknutí jeho - 1857
- 25- Purkyně Jan Evangelista - Útržky ze zápisníku zemřelého přírodopisce - 1850
- 26- Rublič Josef - Zámek a zámecká zahrada v Libochovicích - 1949
- 27- Sbor dobrovolných hasičů Libochovice - Jubilejní památník - 1924
- 28- Sokol Libochovice - Jubilejní almanach Sokola Libochovice - 1936
- 29- Špecinger Otakar - Dějiny sušárenství na Libochovicku - 2000
- 30- Toman Karel - Měsíce - 1918
- 31- Třebízský Václav Beneš - Jan Abatyše - ?
- 32- Třebízský Václav Beneš - Vodníkova nevěsta - 1873
- 33- Václav Vratislav z Mitrovic - Příhody - 1777
- 34- Zahálková Františka - Smutek nad vesničkou - 1939
- 35- Zápisy Spolku pro postavení pomníku prvnímu prezidentu ČSR T.G.Masarykovi- 1933