Smlouva ve které Kryštof Zajíc z Házmburka prodává své panství po otci zděděné Janu nejstaršímu z Lobkovic

(D. Z. 56 H. 17 et 18)

Krištof Zajíc z Hasenburgu a na Brozanech z jedné a Jan nejstarší z Lobkowic na Zbiroze a Točníku, nejwyšší hofmistr králowstwí Českého ze strany druhé přiznaly, že jsou mezi sebou takowou smlouwu učinili, kteráž slowo od slowa napsaná takto stojí:
„Leta Božího Tisíctého pětistého padesátého osmého w pátek po sw. Františku (t. j. 7 října) stala se jest smlouwa dobrowolná a trh celý dokonalý námi (smlouwy) Jiříkem Šleinicem ze Šleinic na Tolnšteině, Romberce a Šluknowě a Šebestiánem Markwartem z Hrádku a na Bělé purkrabě Karlštejnském - mezi urozenými pány: p. Janem starším z Lobkowic na Zbiroze a Točníku, nejwyšším hofmistrem K. Č. z jedné - a pánem Krištofem Zajícem z Hasenburga ze strany druhé, a to takowá:
Že jest týž p. Krištof Zajíc dotčenému nejwyššímu p. hofmistru K. Č., dědičům a budoucím p. prodal a touto smlouwou, prawým trhem prodáwá dědictwí swé: zámek Hasenburg a městečko Libochowice s dwory poplužnými dwěma Podhorským a Poplzským se wšemi swrchky a nábytky při týchž dwořích, a wsi ze jmena tyto: Radowěsice, Dubany, Poplze, Klapey (Klepy). Sedlec, Wojnice, Lkáň, wsi celé, a we Třtěnie šest člowěků osedlých, s lidmi osedlými i neosedlými neb z těch gruntůw zběhlými a s jich se wšemi sprawedlnostmi, s platy stalými i běžnými, s robotami, husmi, kurmi, wejci, loji, telaty,- podacími kostelními w Libochowicích, w Dubanech, w Klepy, - s krčmami wýsadními a s posudným z týchž krčem, s mleynem při Libochowicích, s winicemi dwěma Hasenburskou a Sedleckou, s štěpnicemi, s dědinami ornými, neornými neb pustémi, s lukami, lesy, řekou, potůčkem, rybníčkem a s jiným wším a wšelijakým k jmenowaným zámku, městečku, wsem a dworům příslušenstwím, s plným a celým panstwím, w těch mezech a hranících, w nichž takowé dědictwí a grunty od starodáwna záleží, owšem nikdež nic newymiňujíc ani sobě, dědičům a budoucím swým nepozůstawujíc, což jest tu sám měl a držel, jakž se jemu to od pána Wácslawa, p. Mikuláše a p. Jiříka Zajícůw z Hasenburga bratří jeho deskami neb cedulemi dílčími na rozdílu dostalo, a také tak, jakž na to registra k trhu wydaná platů w a důchodůw wšelijakých owšem plněji swědčí a šíře w sobě ukazují a zawírají, a to wše za 15000 kop grošůw českých, kteréhožto zboží dědictwí a gruntow on pán Krištof Zajíc jemu nejwyššímu p. hofmistru i hned po dátum této smlouwy wšeho a se wším skutečné ten outerý po sw. Hawle nejprwe příštím (18. října) postoupiti a we desky zemské trhem se zpráwou, tak jakž země za práwo má, s třetinou weyš dědicky bez prodléwání wložiti, a jestli žeby se jaké záwady na témž statku buď deskami neb listy aneb jakžkoliw našly, swésti má neb powinnen bude, a on nejwyšší p. hofmistr jemu pánu Krištofowi Zajícowi na Swatého Hawla nejprwe příštího 10000 kop grošůw aneb dwě neděle potom wyčísti a dáti, půl třetího tisíce kop gr. českých na sw. Jiřího leta padesátého dewátého nejprwe příštího neb dwě neděle potom, ostatní pak sumu půl třetího tisíce kop grošů českých na sw. Hawla téhož leta padesátého dewátého dáti a wyplniti má, a jestli že by pak při tom času těch půltřetího tisíce kop gr. č. aneb na sw. Hawla ta ostatní suma též půltřetího tisíce kop gr. č. od něho nejwyššího p. hofmistra K. Č. jemu p. Krištofowi Zajícowi dána nebyla, tehdy potom při sw. Jiří leta šedesátého příštím bude powinnen on nejwyšší p. hofmistr jemu p. Krištofowi Zajíci touž sumu pozůstalou i s ourokem z ostatní sumy půl třetího tisíce kop gr. č. od toho sw. Jiří leta šedesátého příštího dáti a zaplatiti.
Pakliby on nejw. p. hofmistr některé sumy nároky jmenowané, to jest prwní na sw. Jiří leta 59 a druhé poslední na sw. Hawla téhož leta nejprwé příštího aneb při sw.Jiří leta 1500 šedesátého i s ourokem z též ostatní sumy půl třetího tisíce kop gr. č., jakž wýše dotčeno, Krištofowi Zajícowi nedal a newyplnil, tehdy on pan Krištof bude se moci s jedním komorníkem Pražským w týž statek a dědiny w této smlouwě jmenowané pro takowé kterékoliw sumy aneb obou wyplnění uwázati a to wšecko držeti a užíwati, dotuď a tak dlouho, dokudžby častojmenowaný nejwyšší p. hofmistr neb dědicowé a budoucí páně takowé sumy neb sumu s tím ourokem polouletním nedal a newyplnil. Než kdyžby dána a zaplacena byla, bude powinnen i hned zase jemu nejwyššímu p. hofmistrowi neb dědičům a budoucím páně toho wšeho, wečby se uwázal, bez umenšení a odpornosti postoupiti a to též pod pokutou uwázání s komorníkem Pražským.
Co se domu toho w Libochowicích, w kterém na ten čas on pán Krištof obyt swůj má, dotýče, toho též po wyjití roku od dátum této smlouwy pořád zběhlého, aby on pán Krištof jemu nejwyššímu p. hofmistru se sprawedlnosti tou, kteroužby na tom domě měl, postoupil. A tak při postoupení toho domu bude powinnen p. hofmistr nejwyšší jemu panu Krištofowi za oprawu, kterouž jest na tom domě udělal, padesáte kop gr. č. dáti a položiti.
Toto jest tak smluweno, jestli že by se kteří stálí platowé peněžité neb roboty z ouplna, jak w registřích wydáno postaweno a napsáno jest, nenašly a na těch platech a důchodech peněžitých co sešlo, tehdy na té sumě poslední wedle welikosti a malosti wyrážka státi se má, totiž kladouc jednu každou kopu gr. č. we šedesáti čtyrech groších českých a jeden každý groš we třiceti penězích českých počítajíc.
Dále pak což se wšelijakých platůw a důchodůw Swatohawelských nyní příštích i také wína k sebrání a sklizení dotýče, ty pán Krištof Zajíc má sobě, k ruce beze wši překážky poručiti, wybrati i také dluhy zadržalé, bylyby jaké, na týchž lidech wyupomínati a k tomu úředníci dopomáhati, a ta wína také sobě dáti skliditi a bez wšelijaké překážky odwésti.

Kterouž smlouwu trhowou w jednostejná slowa napsanou každé straně my napřed jmenowaní smlouwce pod našemi pečetmi jsme wydali. Stalo se leta a dne swrchupsaného.“