Ve starém Křesíně stával v 11.století dřevěný kostelík uprostřed osady, rozkládající se tehdy jižněji od dnešního starobylého kostela při řece Ohři.
Z těchto dob se zachoval záznam o křesínském kostele s neurčitým datem 11. nebo 12. století. Lze-li tomuto záznamu věřit, je to tedy záznam první a nejstarší. Podle tohoto záznamu jakýsi rytíř Osel, syn Hosy, dal v Krušině (Křesíně) vsi nad Ohří kostel s poplužím země okolo něho.
Ve 12.století byl kostel křesínský ještě dřevěnou kaplí, se spáry mezi trámovím vymazanými hlínou. Podobal se chatám osadníků a dřevěnému stavení nedalekého hradu nad Křesínem.
Rytíř Osel, syn Hosy byl vlastně zakladatelem kostela, vlastnil půdu ve vsi a právo podací kostelní, mohl volit faráře. Je zcela možné, že se jednalo o předka následujících majitelů Křesína.
První písemný doklad o vsi Křesín pochází z roku 1223, kdy Konrád z Lužic prodal dědiny kladské v Křesíně proboštovi augustiniánského kláštera v Doksanech za 22 hřiven.
Další majitel vesnice Křesín byl Chřen z Křesína, který je uveden jako svědek na listině krále Václava I. z roku 1237 o prodeji pozemků v obci Klapý.
Konrád i Chřen byli pravděpodobně příslušníky jednoho vladyckého rodu Milhosticů, v jehož erbu byly 3 obrněné nohy a který od 12.století vlastnil několik vesnic v Poohří, na Kadaňsku, včetně Lužic.
Kolem roku 1267 koupil starý hrad i s příslušenstvím Půta ze Mšeného, který zchátralou stavbu hradu rozbořil, postavil nový hrad z kamene a nazval Šebínem.
Ke stavbě nového kostela došlo však později. Zdá se, že až za Jana ze Šebína před rokem 1362. Nový kostel byl postaven bez věže.
Nový kostel byl od svého založení farní a zasvěcen byl sv. Václavu. Patronem, jak zmíněno, byl Jan ze Šebína s právem dosazovati faráře a desátek vybírati.
V  roce 1362 prodal Jan ze Šebína svým kmetům ve vsi Křesíně 20 lánů polí. V listině té též i desátek pro faráře vyměřen.
V tomto roce je potvrzena i fara, ke které patřily 2 lány polí a desátek vybíraný od osadníků.
Roku 1384 byl křesínský kostel v „archidiakonátu“ litoměřickém a v „děkanátu“ třebenickém - platil 21 kopu grošů kostelního desátku ročně (Lib. erect. Balb. 25).
V roce 1373 nastoupil na faru křesínskou po neznámém zemřelém faráři prvý jmenovaný farář Heřman. Nezdržel se však dlouho. Svobodně byl přeložen následujícího roku, a dne 18.února roku 1374 byl farářem v Křesíně ustanoven výmluvný muž Lithobor z Vitovky. Pověstný Jan, poddaný ze Želevic, v roce 1395 obětoval křesínskému kostelu 2 kopy grošů za duše Jana otce a Anny matky své a Rušona (Russonis) ujce svého na popluží v Želevicích.
Když v roce 1405 zemřel křesínský farář Lithobor, stal se po jeho smrti, dne 3. srpna 1405, farářem Johannis, bývalý farář kostela v Žandově, Na faru jej presentoval Jan Předbor z Ronova a z Dubé, sedící na Šebíně, toho času patron křesínského kostela a maršálek královny Žofie, manželky Václava IV.
Dne 4. října roku 1406 pan Sezema ze Stradonic, Václav řečený Majas ze Subšovic, místní Křešon a Sobín z Jenišovic bytem svým na Božejově pražské diecézi, dali na své útraty ve farním kostele křesínském postavit oltář sv. Bartoloměje.
Farář Johanis zemřel v roce 1412. Po něm byl 5.června téhož roku dosazen p. Hynkem, řečeným Berkou z Dubé, pánem na Lipé, jenž byl v těch letech patronem křesínského kostela, farář Petr Žitavský. Hynek Berka z Dubé byl poručníkem sirotků po zemřelém Předborovi z Ronova a tím též za nezletilého Předbora, syna, převzal správu hradu a patronát kostelní.
Roku 1413 farář Petr odešel a na jeho místo byl ustanoven 28. srpna téhož roku farář Dětmar.
20.dubna roku 1415 přešel patronát kostelní na Viléma Zajíce z Hazmburka, jenž koupil celé dědictví Jana Předbora ml.z Ronova.

Když Hus umřel pro pravdu v Kostnici, lid pobouřil se po celých Čechách. Concilium kostnické poslalo bratrům z Hazmburka list, že Hus zaslouženou odměnu obdržel a faráři po celém panství pana Viléma pokoušeli se lid o tom přesvědčit, ovšem marně. Husitství se vzmáhalo, osadníci vesměs přijímali víru „podobojí“. Husitská Vojska r. 1424 přitrhla i do libochovického kraje. Jak píše Balbín, mnoho klášterů a kostelů bylo od Žižky vypáleno a zpustošeno, v Libochovicích prý byli kněží upáleni a Libochovice pobořeny.
Křesínský kostel bezpochyby také nebyl ušetřen od drancování a lze tak říci i o hradě Šebíně.
13. května roku 1435 dosazuje po zemřelém faráři Dětmarovi Vilém z Hazmburka nástupce, faráře UIricha ze Wchinic.
Kolem roku 1444 bylo obyvatelstvo většinou husitského vyznání.
Okolo roku 1450 byla ke kostelu postavena dřevěná zvonice a do ní byl pověšen malý zvonek, který byl později umístěn do kaple sv. Floriana na hoření vsi.
Z další doby se zachovalo málo záznamů, vztahujících se ke kostelu. Teprve v roce 1550 si Jan Zajíc z Házmburka nechal zapsat do nových desek zemských majetek, kde je uveden Křesín a křesínské kostelní podací.
Jeho syn Jiří, který tuto část panství zdědil po otci, prodal v roce 1564 své dědictví, také Křesín a kostelní podací Janu nejstaršímu z Lobkovic, jenž byl husitského vyznání.
Za Jana z Lobkovic farářoval v Křesíně Jan z Rokycan, jinak Jan Křeseynský, který před rokem 1564 Jiříkovi Pamphylusovi z Poličky, faráři klapskému v přítomnosti libochovického faráře Jana Jonáše z Velryby sepsal poslední vůli.
V roce 1566 byl v kostele postaven nový oltář na den sv. Jana Evangelisty, pány z Lobkovic a osadníky křesínskými. Na oltáři byli vyobrazeni pánové z Lobkovic a Kolovratu, k nimž náležela manželka Jana z Lobkovic.
V téže době byla postavena kamenná renesanční kazatelna, nikoliv však na straně evangelijní, ale na straně levé, kde je dnešní sakristie.
V roce 1570 byl zdejší farář Adam dán do šatlavy "pro nezbedné kázání, hádky a pití".
V klenuté komoře uprostřed kostelní věže bývala velká knihovna starobylých českých i latinských spisů, které však Jezuité z Libochovic rozebrali, nebo spálili. V již neexistujícím gotickém breviáři byly uvedeny dva podpisy. Kněze Jana Kamenického L.P. 1571 a doleji kněze Jana Kozelského L.P. 1585. Tito mohli být také faráři v Křesíně.
Dalším farářem byl v roce 1573, jak se uvádí ve sporu mezi libochovickým farářem a jeho kaplanem, farář David a okolo roku 1595 kněz Martin Jiljí ze Strakonic.
Ovšem již v roce 1595, kdy již byla obec a celé panství zabaveno Jiřímu Popelovi z Lobkovic za spiknutí proti císaři, můžeme nalézt v listině, kterou napsali faráři z libochovického panství arcibiskupu Zbyňkovi Berkovi z Dubé ohledně předpokládaného prodeje panství nekatolickému pánu, jméno Křesínského faráře Martina Jiljího ze Strakonic.

Na počátku 17. století shozena dřevěná zvonice při kostele a přistavěna věž kamenná, v dnešním tvaru, v poměru k vysoké a ostré střeše kostelní lodi poněkud nízká. Práci tesařskou prováděl Jan Vorlík, jehož jméno je vyryto s letopočtem L.P. 1608 na prostředním věžním krovu. V tomto roce byl na novou věž zavěšen zvoň ulitý v roce 1607 od Baltazara Hofmana, zvonaře pražského, nákladem osadníků Křesína a všech přifařených obcí: Levous, Želevic, Koštic a Vojnic. Farářem tehdy byl Petr.
V roce 1610 získává panství od komory Královské Adam ze Šternberka, nejvyšší purkrabí pražský, jako náhradu za finanční půjčku, kterou poskytl císaři Rudolfovi II. na vyplacení pasovského vojska.
Po vypuknutí stavovského povstání zůstal Adam ze Šternberka loajální k císaři a odejel ze země. Čeští stavové mu majetek zkonfiskovali, ale po osudné bitvě na Bílé hoře byl Adamovi veškerý majetek vrácen.
Po nešťastné bitvě na Bílé hoře v roce 1620, ten kdo nechtěl zradit a vzdát se víry svých otců, víry husitské, musel opustit rodnou zemi. Odcházeli v desetitisících lidé všech vrstev i husitští kněží. Tak přišla o svého faráře i farnost křesínská a novým katolickým osazena nebyla, neboť těch bylo málo.
Od roku 1620 se opuštěná fara v Křesíně stala lokálií, později expoziturou, spravovanou libochovickým farářem.
Roku 1623 byl zavěšen na věž kostela druhý zvon, menší, slitý roudnickým zvonařem Tomášem Fryčem za křesínského rychtáře Jiříka Jančeka, k záduši a osadě křesínské.
V roce 1631 byl kostel a vesnice vypleněn saským vojskem a v roce 1648 vojskem švédským.
Okolo roku 1650 měl libochovický farář Duchoslav Ignác Mitis na starosti 5 far a 2 filiálky a vše zastával bez kaplana.
Roku 1652 byl pochován v křesínském kostele šlechtic Jan Tomáš z Brisigelu, pán na Košticích a v Rychnově (+ 25. června 1652). Před hlavním oltářem byla zřízena hrobka, krytá mramorovou deskou se znakem.
V roce 1676 prodal Václav Vojtěch ze Šternberka libochovické panství Gundakaru z Dietrichsteina.
Po smrti Duchoslava Mitise, v roce 1695, přišel na libochovickou faru Karel Hofer z Lebensteina a po něm farář V. V. Henniger rytíř ze Seebergu. Mezi opravami kostelů a staveb, které tento farář podnikal, chtěl též obnovit křesínský kostel, již svá předsevzetí nestačil splnit a v roce 1737 zemřel. Opravena však byla farní budova.
Teprve roku 1741 byl kostel opravován, dřevěný strop kostelní lodi byl shozen a nahrazen novým. Možná tehdy byla postavena kaple ke starému portálu, starý vchod byl zazděn a dnešní, na protější severní straně ke vsi byl prolomen. Dále byla postavena kruchta se zajímavým, ji podpírajícím, sloupem. V něm mezi trámovím byla nalezena listina z roku 1362, jednající o prodeji (emphyteutickým právem) dvaceti lánů polí křesínským sedlákům panem Janem ze Šebína, patronem kostela.
Roku 1746 byla do křesínského kostela z libochovického kostela Všech svatých, přenesena socha Jana Nepomuckého, pořízená Adamem Krondlem.
Poněvadž bohoslužby byly v křesínském kostele konány velmi nepravidelně, na žádost osadníků hlavně Želevických, Koštických a Vojnických dosadil libochovický děkan Erazim Ferdinandi v roce 1781 do Křesína kaplana Františka Hammera co expositu.
Roku 1787 však došlo k odloučení jmenovaných osad od fary v Křesýně. Desátek musili jejich obyvatelé dále platit faráři do Libochovic.
Po Hammerovi následovali expozitové v roce 1790 František Žak, roku 1792 František Stuchlý a Josef Richter, roku 1804 Jan Niklas, Jan Stelzig, V. Kratochvíl, Hynek Stelzig a od roku 1823 do 1832 Václav Krolmus, nestor české archeologie a vzácný vlastenec.
V roce 1826 podal V.Krolmus a občané Křesína žádost o oddělení křesínské fary od libochovické, s důrazem na značný výnos zdejší fary, jež stačí na výživu samostatného faráře. Tehdy byl roční výnos křesínské fary 1850,25 1/4 zl., z čehož na pacht z polí, luk a lesa připadalo 1250 zl., na sypání z těchto polí 371,15 zl., na desátek z Křesína celkem 205,10 1/4 zl. a na desátek z Levous 23 zl. Na daních se platilo 83,23 zl.
Žádost o osamostatnění fary byla však zamítnuta guberniálním dekretem ze dne 20. října 1826 č. 53200.
Na kruchtě byly v roce 1842 postaveny varhany, v roce 1846 dal mlynář Václav Jech pořídit na hlavní oltář nový obraz sv. Václava od Kajetána Ehla ze Solnice a v roce 1848 byly vysázeny lípy kolem hřbitova na paměť zrušení roboty.
V roce 1851 podala obec Chotěšov spolu s obcí Černiv žádost o zřízení fary u chotěšovského kostela. Zároveň s touto žádostí podali expozité P.Karel Zima a P.Antonín Černý o pozdvižení expozitur na fary v Klapém a Křesíně. 4.listopadu téhož roku byla ustanovena komise ve složení:
“P. Michael Feresch, biskupský vikář a farář Třebenický
Arnošt Kaubek, komisař c. k. okresního hejtmanství v Slaném
František Sýkora c. k. berní okresu Libochovického co patronátní komisař
administrátor P. Josef Ehl
starostové obcí: z Chotěšova Faust
z Křesína Podaný
z Klapého Lizl
Ignác Tomec co protokol vedoucí.”
V zápisu komise bylo uvedeno, že:
„Dokázáno jest, že v Chotěšově, v Klapým a v Křesíně od času nepamětných až do třicetileté války samostatní farářové pozůstávali, potom ale pro nedůstatek kněžstva administrací těchto far svěřena jest faráři Libochovickému, a konečně starou fassí z archivu Pražské konsistoře též dokázáno, jaké příjmy z poli, z desítku atd. každé z těchto jednotlivých far náležely“.
Obce Chotěšov a Černiv se zavázaly postavit novou farní budovu.
Ke zřízení farnosti skutečně došlo 6.února roku 1852 a na faru křesínskou byl povýšen bývalý lokalista Šopecký P. Josef Petrich.
V roce 1888 se stal farářem P.Ignác Pištěk.
Na konci 19.století byla značně zvýšena podlaha kostela, neboť každoroční povodně vodou zaplavovaly celý vnitřek kostela.
Na počátku 20.století byli faráři: v roce 1901 F. Plátek, krátký čas V. Jelenecký, po něm farář F. Pácal a v roce1903 František Miksánek.
Nová farní budova byla postavena v roce 1906.
V roce 1907 byl kostel značně opraven a byl zřízen nový portál.
Farářem se stal v roce 1911 P.Jan Brunclík.
V I.světové válce byl kostel ochuzen o malý zvonek, který pocházel z roku 1716.
P.Jan Brunclík zde působil 37 let až do roku 1948, kdy zemřel a byl pochován u kostela. Potom zůstala fara opět opuštěna a byla opět připojena k Libochovicím. Později byla farní budova využita pro úřadovny MNV, schůze KSČ a ČSM, jako agitační středisko a pobočka Státní spořitelny. Po roce 1977 v ní zůstala jenom spořitelna, i ta však byla později zrušena.

zpět        vpřed